Líbilo se

valerie:
nádherně smutná princezna z cizí země, možná ani ne z naší planety, úplně jsem se těšila na nějaké tvé snění, jsi úžasně poetická duše a já tě vidím jako nějakou nadpozemskou vílu, líbí se mi ve tvém světě ST

valerie:
je to haiku co se týče počtu slabik ve verších, mně se moc líbí to, že dohromady je to prostě básnička, prosluněný den, dětský smích, zpěv ptáků, příroda, moudroST, ale každá ta strofka je ještě použitelná sama o sobě a každá je hlubokomyslná, a to se mi teda opravdu moc líbí :-)))

Lilith:
Tady jsi dobře... :-)

Lilith:
Třeba v tom kameni je kousíček zlata... ;-)
ST

Lilith:
Guanti Rosi: Jsi vzácná bytost, slyšíš i to, co tam tak trochu skryto je... ;-)
Děkuju, mám radost :-)

Lilith:
Kajuta:
Jen křídla se zachvěla, jak víčka ospalá
potěšila pochvala... a mech je samý květ
kam jen motýl smí přiletět… ;-)
Děkuju básníku a dělám pukrle :-)

s.e.n:
Pěkná nábožná báseň,
oddanost, neb rozmluva zaujme i nevěřící.

Ardina:
Tak tohle je opravdu skvělá perla, dávám si do záložek pro prožitek každodenní a tobě ST s přáním požehnaných velikonoc:)

básněnka:
i smutek je třeba...
jsi krajíc namazaný
chleba
pro dary všem a sobě zejména
jsi platná mince
motýlice
a kytka...upečená do zlatova
jsi ženská...jak má být, máš v srdci cit

jc senior:
dědeček se tiše zasní
vzpomíná jak za mlada
oblékal se "tlumič vášní"
jó, to byla paráda!
*

básněnka:
v každý ženský je sixtinská kaple...

zenge:
a estlipa víte jakou má kadenci samopal ráže 58
ratatata
a možná ST víc;-)

krizekkk:
Co na to říct? Talent od Boha. ,) ST

zenge:
michal s angelou to nakreslili nádherně
však na tom makali sedm let;-)
ST

svetlana astachova:
..a k tomu beránek a mazanec,
v pondělí pak pěkný tanec.
Svítí nám sluníčko,
děkuji za milé přáníčko.

Lilith:
Pláč přijde až později, až dozní prvotní šok ze smrti, ale v této chvíli jakoby se něco zablokovalo, cítíme smutek, svírá se nám hrdlo, třeseme se zimou, ale plakat nelze...
Krásně jsi to napsala
ST

Lilith:
Cítím tu hřejivou, dřevem voňavou energii ohně spalující vše smutné, tu útulnost spokojeného okamžiku... je něžná a přitom plná naděje... :-)
ST*

Guanti Rosi:
Smutek tak krásně hoří, plamen hřeje a voní pryskyřicí. Oheň poutá oči a posílá mysl do dálek, kde příběhy začínají a pohádky končí, člověk je ničím a přitom hoří v těch plamenech. Praskání hořícího dřeva a šumění větru, s nastávající nocí tak krásně zbystří rozum a smysly všechno slyší. Nejsi ničím a přesto vším. Můžeš tak dál sedět a svět kolem tebe se změní a přesto zůstane stejný. Nejsi Bůh, jen myšlenka na něj. ST za báseň, která jitří fantazii. Líbí se mi čím dál víc tvá poezie, připomíná básně těch opravdových básníků, jako byl třeba Mácha nebo Erben. Slova v nich plynou tak samozřejmě, že člověku po přečtení je jasné, že tak prostě patří. Les a příroda vůbec má blahodárný vliv na lidskou duši. Zdravím :O)

Kajuta:
slyším praskání té kocábky na vodě,
rum stéká do útrob
vlny pleskají o boky té pirátské krásky. :)
na černé plachtě lebka a v každé hnátě šavli
X
a tak dále a tak dále, to by bylo na dlouho. :)))

básněnka:
Pro čistou duši, co se zračí v oku, do plamenného divotoku vhodím nepotřebné splíny...