Supermartonátor

Supermartonátor: ttragelaf: Děkuji moc!

ttragelaf: Supermartonátor: Bastet: Smím-li přidat svůj názor, napíšu přesně to, co Bastet. A smím-li polemizovat, přidám: 1. píšeme pro své potěšení a úlevu, jak to cítíme, a to je důležoté
2. píšeme-li navíc ještě pro někoho, je dobré slevit ze své spontaneity a dotvořit celý útvar tak, aby měl to, co má tanec, hudba, socha, obraz - TVAR. ... a to není každému dáno, aby tvar chytnul jen tak ze vzduchu jako Janáček nebo Nezval, mnohdy se nad tím tvarem natrápíme... Ale to není
rozhodující pro výsledek, kolik úsilí jsme do něj vložily, nebo jestli to vyšlo samo. Rozhodující je ten TVAR. Tvar je za prvé, obsah je za druhé.... ve vědě či ekonomii jde napřed o obsah, pak o tvar. Věda se líbit nemusí, umění ano... ovšem bezobsažné umění není také nic moc... je to těžké

ttragelaf: krátký text - má půvab

Supermartonátor: robin Marnolli: Děkuji

robin Marnolli: pěkně.

Supermartonátor: René Vulkán: Děkuji...jj, vesmír:-)

René Vulkán: zajímavá vesmírná

Supermartonátor: kvítek: To jsem rád...děkuji

kvítek: líbí se mi a hodně...ST

Supermartonátor: Chiquitat: Díky moc!

Chiquitat: tyjo, děsivý a dobrý

Bastet: Mně to vysvětlovat nemusíš. Stalo se mi něco podobného, když jsem začala psát Branwen. Měla jsem určitou představu o příběhu, ale postupem doby si začaly postavy "vynucovat" změny. Jednak jich přibývalo, druhak některé odmítaly zemřít nebo příběh opustit a nakonec se to celé "zvrhlo". Zamotala jsem se do vlastních zápletek, však uvidíš.

Supermartonátor: Bastet: Tak to původně bylo zamýšleno. Jenže ruce napsaly něco jiného:-) Najednou jsem to cítil jinak. Těžko se to vysvětluje.

Bastet: Ono by to i v té hororové rovině mohlo zůstat, ale pak by ta vlákna a "zaháčkování" do nich hlavní postavy mělo proběhnout nenápadně. On by zjišťoval postupně, že s ostatními není něco v cajku, byl by napřed nejistý, pak by se začal bát...a pak by ho dostali.
PS. Nijak jsi mě neurazil, brala jsem to jako metaforu.
PS. Pokud jde o ten širší kontext - bylo tím míněno, že je to trošku jako úryvek z většího příběhu.

Supermartonátor: Bastet: Díky, díky. Jsem rád, že jsi ad tím popřemýšlela.
Je to zvláštní...spíš i dost divné. Původně to měl být horor...ale mě se to vždycky zvrtne:-) Ano, to nebe je zavádějící...zneklidnující...ale není to vyloženě odkaz na boha. Spíš jsem chtěl říci, že nás řídí "něco"...dosad si co chceš...boha, vládu, systém, manžel, rodiče, psychika, konvence...prostě cokoliv.
Širší kontext...ani nevím. Je to krátká povídka. Nikam jít ani nemá. Nezdá se mi, že bych příliš popisoval...je to fakt krátké. Jo, už mi to pár lidí vytklo...ale stále stál an nástupišti se mi líbí:-)...v tomhle jsem nepoučitelnej:-)

P.S. Pokud jsi věřící...povídkou jsem nechtěl nikoho urazit...a proto tam není zmínka vyloženě o "někom"...prostě vlákna se zrácejí v nebi. Třeba je drží mimozemštani:-) Kdo ví. A klidně debatuj...já jsem rád.

Bastet: Ztráta svobody bolí. Nesvoboda - pokud se stane všeobecnou normou - nikoliv. To jsem si odnesla z tvého příběhu.
Popravdě, přijde mi trochu zvláštní. První část se tváří jako horor (strach velmi dobře popsaný), zbytek má takový filozofující podtext -vlákna mizící v nebi jakoby odkazovala na Boha, jenž řídí ( a zároveň omezuje) každý lidský krok. S tím já sice nesouhlasím, ale to je na jinou debatu. Celkově mi text připadá jako vytržený ze čiršího kontextu, takový jdoucí "odnikud nikam".
Trošku by to zase chtělo učesat - "stále stál na nástupišti".."blázním...zralý pro blázinec", taky opakování popisu "loutek" a jejich chování je zbytečné.
Ale jinak dobrý.

Supermartonátor: jantar: churry: Děkuji! Jsem rád, že vás Vlákna chytla.

jantar: i sem napíši - velmi skvělá práce ST

churry: Mrazí mě! Dobře napsáno***

Supermartonátor: churry: Tři hvězdičky? Tak to děkuji!:-)