West

West: Lilith: Ahoj, Lilith. Jsem rád, že jsi zavítala. :-) Juch. J, tak sbírky pro Sabinu jsou mojí srdeční a duševní zpovědí. + Ono tak nějak se to dotýká každého, kdo aspoň jednou Miloval. Ode dneška vkládám po sobě třetí sbírku pro Sabinu. BTW. Ukončil jsem to nedávno 15. básnickou sbírkou pro Sabinu. No, ta poslední je jiná, než všechny ostatní. Říkám jí HEARTATACK! 400 básní dohromady 7 047 veršů.

Ještě jednou Ti moc děkuji BÁSNÍŘKO a přeji Ti poklidný den.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

Lilith: Tomu rozumím a ST ti k tomu ráda udělím

West: Levandule: Záleží na každém z nás, jako jednotlivci. U každého je to jinak, každý ví že nejsme stejní, ač globalisté v jednotlivých iteracích si myslí opak, ale to sem nepatří.
Věřím, že všichni lidi na světě jsme byli stvoření, jako dvojice, pro každého tak se na světě nachází jeho spřízněná duše.

LLUKÁŠ WEST ŠPRTA

Levandule: Pravda na zemi...
Tři slova obsahující milióny životů, osudů, nadějí a lásek.
Kdo ji ocení...
Kdo ji najde... uvnitř všech kabátů, slupek a masek???

West: Hazentla: Viz. zpráva.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

Hazentla: West:
"Většina čtenářů mým básním nerozumí, protože se jich ani nedotýká."
...
A není to takové trochu lhaní si do kapsy? Myslím si, že čtenáři vesměs nejsou blbí...
Je to asi na delší úvahu, zkusím to vzít zkratkou - já jsem velký zastánce toho, že by si autor neměl nechat od čtenářů/kritiků moc kecat do toho, co/jak/jak často píše, a zejména teda publikuje.
Na opačnou stranu, když už toho někdo publikuje tolik co ty, a odezva není tak až velká, možná (možná, nevím, patenty na rozum mám jen čtyři) by byla na místě trocha sebereflexe. Svést všechno na to, že jsem dobrej básník, zatímco čtenáři to prostě nepoberou, mi přijde jako pro autora ta nejmíň bolestná cesta. Ale nejsem si jistá, že to je ta správná.
Ale to je každého boj.

West: František: Jó, moje psaní není jednoduché. Většina čtenářů mým básním nerozumí, protože se jich ani nedotýká. Já to všechno vím. Jenže nepíšu pro ostatní, ale pro Lásku, které jsem věnoval, spíše napsal - 400 básní z toho 7 074 veršů.
Děkuji za zastavení se a přeji hezký večer + dobrou noc s poezií.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

František: Tahle se ti povedla. Ale i tady by přišel vhod nějaký drápek, kterého by se mohl čtenář chytit. Je to až příliš sublimované a uzavřené do sebe.Koneckonců i reakce čtenářů svědčí o tom, že ti nerozumí. Pozdrav do Slávy čina.

West: František: Moje poezie za poslední dva roky = duševní a srdeční zpověď. Děkuji za zastavení se a přeji poklidnou neděli.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

West: František: Zdravím VÁs a mnohokrát děkuji.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

František: Dnešnímu čtenáři je třeba podat pomocnou ruku nebo alespoň prst. Prostě nějaký klíč. Je to takové dost schematické, ale přece jen i trochu osobní.

František: Tahle je pěkná, i když stále zadržená.

West: František: Rozhodně ne.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

František: Měla jsi duhu v očích,
když jsi na mě čekala
pod rozkvetlým stromem.

I dnes po létech trochu prší.
A já tě objímám
jako poprvé.

West: František: No, jóóó. Jenže to už NEPROMĚNÍM. :-) Přeji hezký den.

LUKÁŠ WEST ŠPRTA

František: Kdybys to proškrtal ... Beru to, jako by se stalo a dám ti T

František: Smysl to dává, ale je to příliš odtažité a někde i zatížené zbytečnými slovy. Ale nakonec se člověk stejně musí zeptat: O čem ta báseň vlastně je?

František: Tahle je příliš odtažitá. A třebaže doluje cit, zůstává chladná.

František: za tuto ti dám tip. Chtělo by to ještě trochu víc popadnout za pačesy.

František: Na první pohled milá báseň v pěkné formě. Na druhý je to takové klouzání po povrchu, po peřině z 1. strofy, pod níž není vidět. Ale teprve tam začíná poezie. Text by se měl na něčem zachytit a rozvinout se jako květina.