básněnka

básněnka: vavaoko: kdepak nesedíš...potkala jsem ptákopsa:-)

vavaoko: Nechám si to na ráno. ňák si sedim na kabelu. Asi.

básněnka: Lota: nebudu umírat...díky...:-)

Lota: .
pořád jsem si říkala
nebudu ji číst, je na prvním místě
buď to bude delikatesa
nebo davový propadák
čekej, čekej, čekej
ve mně bušilo
ala nakonec jsem baba zvědavá

neumírej
ale ten hlad si pěstuj jako vzácnou sortu vína

:)

básněnka: zenge:
pro info... pták byl velmi drzý
a mne to mrzí
že vzlétnout se mu nechtělo
hádej...co mu asi chybělo
dle mého ..tělo na tělo ? :-)

zenge: já s přízraky abstinence
okusoval zeď - jak Němce
dělila
neb jsem chtěl být jako pták
nad tu zeď si vzlítnout pak....
;)
ST

Dorian Silence: ...pokus pro kus..
Krásná

jc senior: labilita ozvěn tlačí
na vratkého spánku prám
pět kol že se v puzzle ztrácí
o půl noci kokrhám
*

básněnka: Špáďa: znám i jiné básně, které mají třásně z deníčků a jestli jsem nahlédla do mysli dvouleté holčičky, tak mne to jen a jen těší, děti jsou totiž kouzelné bytosti...a díky za komentář, v té básničce jsi jistě zahlédl nejen snář?

Špáďa: Mí, vím.
Neusínám, k mání su, eN.
Su pro korpus.
Ú, jará, tu o tom hmotou tárajú!

Špáďa: Pasáže jak z deníčku naší dvouleté dcerky, až na to, že:
Vláček nebyl v bříšku medvídka, ale v tom jejím, a nebyl dřevěný, nýbrž pantograf. Počala ho, když jí byly necelé dva roky, k porodu však nedošlo, narodily se jí nakonec dvě lištičky, které pak pilně kojila... Jednu z lištiček zapomněla během maminčina nákupu v pekařství, tuze nad její ztrátou plakala a přestala teprve, až ji na druhý den paní prodavačka ujistila, že tu lištičku někdo hodný k sobě přitulil a určitě nestrádá...

kvítek: máš...a je to srdce srdcí...ST

Prsteny od hobitů
za stěny holobytů
bezbožně neměniti!
Slyším-li lesní suitu,
hned vím, že blízko jsi tu
a tvůj vlas je mně nití.

Květka Š.: i nesplněné sny se někdy splní..
a když ne,
hezky se o nich píše.
ST))

Kajuta: vaří z temné vášně

obr kolodej: básněnka: Dík za tuto báseň snů anebo snovou báseň?
Jednoznačně ST.

Kapka: Nejen srdce, máš i duši
milý úsměv, ten ti sluší... a ST

čubík: ...kdysi jsem si uměl sny přivolat a mohl jsem tam prožívat to, co v normálním životě nešlo...akorát jsem se musel před usnutím soustředit na to, že všechno bude sen, abych neměl třeba strach, nebo se nestyděl...:)

...kolikrát se člověku stává, že se mu ošklivosti z tohoto světa promítnou v prapodivně zdeformované formě do snů - alespoň u mě to tak je...
...ve snu podle přání, by se mohl člověk dobře uvolnit a odpočinout od různých stresů...

myšlenka pouhá: jen... ?! mít srdce je největší dar a bohatství :) ST

básněnka: zenge: vavaoko: Marcone: pánové, děkuji...