Petrs

Petrs: Tomáš: Až mě zamrazilo. Máš úplně stejné otázky jako já. Možná všichni přemýšlíme stejně. Anebo jsme spřízněné duše :-) Je tisíce otázek. A odpovědět na ně nikdy nikdo nedokázeme. Bohužel :)

PS: Děkuji za námět.

Tomáš: Jsem rád, že a jak ses zaujal mým podnětem:-)
TGM kdysi řekl: Já chci být já i po smrti!
Kdo by to nechtěl? Ale co bude náplní mé posmrtné existence mezi miliardami ostatních.a mě naprosto neznámých? Co tam budu dělat?? Nebudu se tam nečinností nudit? Setkám se tam se svými zemřelými příbuznými? Seznámím se tam se svým předchozími příslušníky svého rodokmenu? Budu tam zhmotnělý jako teď na zemi nebo jako nějaká dušička, coby bublinka? Kdo to ví? Jen Bůh? Ten nám to nepoví. Je to velké tajemství lidské existence a zřejmě náš ubohý mozeček nestačí na to, aby do domyslel. Někdy je mi z toho k zbláznění ...Co ty na to?

Petrs: Tomáš: Velké díky. Také děkuju za tip na téma další práce. Možná se o tom rozepíšu :-) Ještě jednou díky.

Tomáš: Vracím se znovu k tvé pozoruhodné úvaze, která je vzhledem k tvému juvenilnímu věku obdivuhodná. Prozrazuje totiž začínajícího budoucího filozofa, o tom jsem si naprosto jist!*** Co a jak budeš psát až ti bude o dvacet, čtyřicet víc? Škoda, že se toho nedožiju... Napadá mi jiné téma, o kterém by ses mohl také rozepsat: posmrtný život! Je? Není? Vždyť je toho tolik na světě, co je neviditelné jako i ten posmrtný život a přece to existuje: různé elektronické vlny, na které musí mít člověk přístroje, aby si je zhmotnil. Anebo hudba: osm tónů a několik půltónů a jaké zázraky z nich vytvořil takový Mozart, Beethoven a mnozí jiní velikáni. To by přece stálo za novou úvahu!? A proto přidávám už dopředu ST !

Petrs: čubík: To je věc na hluboké zamyšlení, díky, že jsi mně k němu přivedl.

čubík: Petrs: ...člověk ho jen tak neztratí, ale může se se vším co je položit Stvořiteli do rukou a v nich z něj vyprchá veškeré jeho ego...
...o tom píše i mistr Eckhart (středověký katolický mystik) a mnoho dalších i z jiných duchovních směrů...podstata je celkem stejná...

Petrs: čubík: Člověk nikdy neztratí své vlastní já. Pokud je špatné, může s ním jen bojovat, a to je jeden ze smyslů života.

čubík: ...Slovo - nikdy člověk nepochopí, ale bude li mu neustále a bezvýhradně otevřen, jednou..........s ním bude jedno, až z člověka vyprchá jeho já...
...ale je to cesta dlouhá a bolestná...

Tomáš: Dávám ti plně za pravdu a stotožňuji se s tebou.ST!