Marťas9

Marťas9: Lilith: Moc děkuji Lil....

Lilith: Tož si to užij na plný gule ;-)

Lilith: Opožděně: GratulaciÓn ;-)

Marťas9: Květka Š.: Děkuji Květuško, za krásný dodatek...
Kdyby to bylo tak lehké, hned bych do toho šla...
Možná nějaké malé geny po dědečkovi mám v sobě.
Uvidíme časem jak mě něco zase skolí...

Květka Š.: ~~~~~~~~~~~
Teď je ta pravá chvíle
vzít si barvy,štětec,paletu
a na plátno si namalovat
stovky jarních květů
mezi nimi sem tam hlína
tam je ale sněhobílé kousek
jinak samá tráva dozelena
to bílé je kotě,maluji vousek.

Marťas9: Besinka: Děkuji Jituško Tobě taky, užij si sluníčka...

Besinka: Krásné ráno

Marťas9: Besinka: Děkuji Jituško...

Besinka: Krásné

Marťas9: Lilith: Moc děkuji Lil...

Lilith: Sportu zdar v každém věku ;-)
Moc pěkný :-)

Marťas9: Zeanddrich E.: Díky, byla to kamarádka,tehdy jsme s ní a s jejím manželem jeli na dovolenou na Kokořínsko. Po cestě kvetly vlčí máky. V životě jsem jich neviděla tolik...
Pak se to v půlce týdne stalo.
Naštěstí vše dobře dopadlo, a žije...
Tehdy jsme tomu nikdo nevěřili, že to tak dopadne......

Zeanddrich E.: Máma si snad odpracovala nějaké ty ..odklady :)

Marťas9: Besinka: Také zdravím Jituško. Chtěla jsem ji vyfotit , ale bylo tam strašně moc lidí. Když si zadáš na net chata Libušín Pustavny, vyskočí na Tebe ta krása. Mají tam i články o tom neštěstí i fotky jak to vypadalo po požáru...
Měj se hezky pa...

Besinka: Zdravím a ráda čtu o věcech obnovených

Marťas9: M.A.Rek: Díky za nahlédnutí, a vstup do klubu....

M.A.Rek: Vítej v klubu...

Marťas9: G.P.: Mám to stejně, díky za komentář...

G.P.: Můj dům, a já to mám rád,
každou noc se mění v soví hrad.
Horší jsou pak rána, kdy mám vstát,
nejradši bych zpátky do postele pad.

Marťas9: divoženka1: Díky za radu, už jsme o tom uvažovali, teď dlouho byl klid tak uvidíme do budoucna.
Já toho ducha taky viděla, děti byly ještě malé spali jsme všichni v ložnici. Bylo to v noci zahlédla jsem siluetu jak se sklání nad manželem, asi se duch přišel podívat jak vypadá pokrevní příbuzný.
Tehdy jsem si myslela, že je to sem. Nadzvedl a jsem se z postele a viděla to znovu, dostala jsem takový strach, že jsem přes sebe hodila peřinu a raději jsem usnula.
Ráno jsem to manželovi říkala, nechápal.
Pochopil to, až jej po asi 20 letech na vlastní uši slyšel běhat v podkroví...
Už zde bydlíme 30 let. Možná i on opět slavil nějaké výročí, že dal o sobě vědět.
Díky moc za komentář, pokud by nastaly opět nějaké problémy vím kudy cesta povede...