kozorožka

Besinka: Líbí.

kozorožka: nikdo známý: Je to přesně tak. Život nám přináší právě ty zkušenosti, které potřebujeme. Zmoudření znamená přijmout to tak a nenaříkat. A tou zkušeností se obohatit. Vyhýbat se možným zraněním znamená podle mého vyhýbat se životu.

nikdo známý: kozorožka: ano...a pořád zůstává ta otázka...jak to poznat? Já osobně zastávám názor, že každý jde svou danou cestou a dokud neprojde, co má, nemá šanci na zmoudření...pamatuju si hru z pravěku PC, Prince of Persia...poměrně hloupá plošinovka, kde se skákalo s paňákem a občas šermovalo....když blbě skočil, spadnul na takové bodce na zemi
ten hnusný zvuk si pamatuju dodnes
a tak to je i v životě
špatně šlápneš a jedeš znovu...a ten hnusný zvuk už nechceš slyšet..ale musíš tu zkušenost udělat, protože vyprávět si o tom není nic

kozorožka: nikdo známý: toť otázka. Zkusit vnímat, zda ten druhý nechce jen brát. Zkusit se zaměřit na jeho srdce. Osamělý člověk je příliš zoufalý, aby viděl, co se nabízí. Ale napadá mě píseň na to téma: Neber si synečku, co kdo dává, z takových jablúček bolí hlava. Dávná lidová moudrost. Co je příliš snadné získat, nebo co se přímo nabízí, to je past :-)

nikdo známý: pro každého s vyprahlým srdcem je obtížné poznat a odolat té svůdné lákavé iluzi... člověk přestane hledět pod nohy, vnímat realitu okamžiku, a začne s klamnou nadějí zírat do dáli... takže k něčemu, co není...zaslepen vlastní touhou...pak je snadnou kořistí... jenže jsk to poznat? Nezatvrdit se, nezamknout srdce lásce?

Květka Š.: ST...

kozorožka: divoženka1: ano, pak mě Siréna neohrozí :-)

divoženka1: Nikdy nejsi opuštěna ,když máš lásku v sobě

kozorožka: nikdo známý: děkuji :-)

nikdo známý: je v černé noci naděje?
skryla se ve tvých očích
a dříve než se naděješ
svět se zas s námi točí
a dříve než se převrátí
vše zcela hlavou dolů
střemhlav se řítím k souvrati
ať už jsme, lásko, spolu...

kozorožka: divoženka1: ano, výborně. Dík.

divoženka1: Až vylovíš mi perly z vod
postavíš pro nás stavení
jak lovec z doby kožěšin
tvůj život na ráj proměním
budu tvá žena ty můj muž
až minulost se změní v už

nikdo známý: myslím, že světu chybí víc básní, jako je tato...budu se muset napravit a také přispět...depresivní vzkazy z roklí a dna oceánů už prozatím stačí... ;)

nikdo známý: modrá je dobrá :)) jen nechápu, proč si někdo jako ty stýská na samotu...?

kozorožka: j.m.: je to možné, ale je to tajemství; a mám pocit, že i skalní materialista, když je mu zle, má tendenci kamsi volat o pomoc a říkat Pane bože …

j.m.: I bolest tu má svůj výzam a důvod.Prosby jsou k ničemu,nikdo je neuslyší.

kozorožka: nikdo známý: Možná proto se nám to děje, abychom se obrátili k sobě, k tomu v nás, co nás přesahuje. Dokud je ti dobře, nevíš, že máš duši, nepotřebuješ Boha. Paseš se jak ovečka na sluníčku na trávě života. Proto jsme sem asi fakt nepřišli. Ty klidné chvíle jsou jen rovinka před taxisem :-)))

nikdo známý: smutné čtení...aktuálně velmi osobní téma... :(((

kozorožka: divoženka1: mám to jako sinusoidu, jako odliv a příliv; když je mi zle vím, že bude lépe a to mi pomáhá; dík za soucit :-)

divoženka1: Velmi smutné,ale čas je lék na bolest duše.Vim to jen někdy ten čas než se s tím člověk smíří ubíhá pomalu