HógniDamm

tajemství přírody: Rozmarná je snad všetečnost a neblahost člověčí, rozmarým jen trpce snáší naše hříčky, však uvit do kytičky, rozezpívá pravé touhy, není smutno, pravé jádro tají kouzlo něhy, kde nic nebylo rozmarým je víc než dotek lásky pouhý.

M.A.Rek: No, přinejmenším to nutí k zamyšlení. Ta modrá kvítka nevídám často, ale nikdy jsem v nich nepřišlo nic trpkého.
A můžeme se snažit, aby něco bylo, kde nic nebylo.

Gándhí: Vítej v modrém!