Besinka

Besinka: Zeanddrich E.: Ano,ten mám ráda,kostel je krásná stavba a kus místa,kam lidé váží cestu a modlí se za zdraví své i druhých

Besinka: Zeanddrich E.: Je to smutné a děkuji za podporu

Zeanddrich E.: Besinka: Svatý Antonín; vzpomněl jsem teď i na jeho kostel v Holešovicích... :)

Zeanddrich E.: Ano, Besinko. Nacházet se dnes (zvláště v některém) českém špitále (či LDN) je opravdu neveselé - až děsivé (zkušenost z této neděle - v jednom pražském špitále dávají starým pacientům na ruce tlusté ,,bambule", aby nemohli sami jíst či kouřit, apod. - ale tím pádem se nemohou sami ani napít, ..., ani si pustit či ztlumit rádio, ..., ani si číst či něco prohlížet, ..., ani zmáčknout třeba zvonek nad postelí - mohou jen ležet, a hledět do stropu, anebo do zdi bez jediného obrázku (apod.) kolem sebe...!).

Besinka: M.A.Rek: to tvé je krása a úsměv mi nese

M.A.Rek: A stačí zakopnout
a už se všichni řítí
až do temného sklepa
s natlučenou řití...

Besinka: M.A.Rek: to máš marku krásné

M.A.Rek: Pěkné a zajímavé... ;o)

Deštěm tak být,
tím vlahým,
co svodům porozumí,
a jen šuměním pouhým
rozkošňovat,
co tak krásně umí…

To budu stékat
po úbočích i údolími
krásných dam,
a mokrotou halenek,
ne sprostotou,
na to slovo dám,
pohoří s hroty odhalovat,
a chladně chladit
ta sluncem rozpálená těla,
a ladně ladit
toužení, co ta těla by chtěla,
a vláhou vláhu
v klínu klínu
soužení vyvolat,
neb déšť není pláčem
nad vším tím,
co má se stát…

Besinka: Radost: děkuji za milé čtení

Besinka: Radost: děkuji za podporu

Radost: Hluboká báseň, Besinko.

Radost: Zajímavá miniatura, Besinko.

Besinka: M.A.Rek: zdravím

M.A.Rek: ;o)

Besinka: Květka Š.: Děkuji Květuško

Květka Š.: ***Radost: -) má pravdu***

Besinka: Radost: děkuji mockrát

Radost: Krásne básnička, Besinko. Potěšila. Čtení a psaní je super.

Besinka: Radost: děkuji za milou reakci

Radost: Besinka: To je krásné, Besinko.