Rebejah

Rebejah: byron: díky

byron: ST

ttragelaf: jo ták

musí se to číst spolu
tady na libres.cz člověk totiž skáče z jedoho
do druhého

Rebejah: ttragelaf: báseň je stejně jako předchozí, Revoluční II., součástí mého románu 1863, kde ji přednáší hlavní hrdina, vůdce revoluce Árno Öörr. Je to „výtvor" (v tom románu) revolucionář, proto ta zapálenost pro svrhnutí krále:)

ttragelaf: P.S.

K.H.Mácha psal také
proklamace - říkalo
se tomu znělky -
takové zvukomalebné
předúvahy o protikladech

pak se mu to všechno
jednou vrátilo - potkal to
v básni Máj

ttragelaf: máš talent
máš trpělivost
máš vůli

proto připojím
názor..... ta báseń je
proklamace - není ovšem
špatná

já sám mám totiž potíže
abych neproklamoval

proklamace je osobní
teoretický vyzývavý
rámec - ale prázdný
psaný v naladění za psacím stolem

tvou báseń říká konkrétní osoba

která ?

ST

Rebejah: ttragelaf: Děkuji za vysvětlení:)

ttragelaf: Rebejah:

jaké ?

jsou to takové události
které lidi vtahují do
obrovského dějinného
kotle - dějinné zvraty
které zhodnotí až konec
a odstup od události
a vtažený člověk se s nimi
pere - je u toho,
je přímo v tom,
neschová se, protože
nemůže z titulu svého
původu a existence,
jiní se třeba schovat
můžou - zařídí si to,
ale tenhle člověk,
ten tvůj naverbovaný voják nemohl,

(kdybych doma jen naznačil, že chci
taky - nějakou diagnózu alergie či co,
abych nemusel na vojnu, aby mi
neutekla ani hodina kariéry,
dostal bych po hubě.. :-)

Rebejah: ttragelaf: nevadí, těší mě, že se ti má tvorba líbí:) ano, souhlasím Szenkijewicz je skvělý, líbí se mi Ohněm a mečem nebo Quo vadis.

A smím se zeptat píšeš že vybírám věci z historie tobě blízké - jaké?

ttragelaf: líbí se mi

hodně lidových písní
připomíná

máš ráda minulost
a z ní vybíráš věci
mně blízké

jako PŘÍKLAD vynikajícího historického románu
po literární a FAKTOGRAFICKÉ stránce
byl mi ve škole dáván:

Dimitrij Sergejevič Merežkovskij
JULIÁN APOSTATA

(sehnal jsem ho na internetovém
antikvariátě)

pro mě je úžasný Szienkiewicz
nebo Robert Graves

historický román
vyžaduje důkladnou historickou
erudici

osobně se mi nelíbí psychologický
rádoby historický přístup Jarmily
Loukotkové Není římského lidu,
kde zasazuje komorní
příběh do minulosti, z vlastní historie
tam není nic, ale nicméně četl jsem to
do konce a čest tomu, co vše zvládla napsat

snad nevadí, že jsem tak útržkovitě napsal,
co mě u tohoto tvého čtení dneska napadlo

ST

J.F.Julián: St

J.F.Julián: ST

Špáďa: Vavaoko má parťačku... Ať se daří!

Psavec: Musím dát ST.

Psavec: Líbí se mi, ST.

M.A.Rek: Pěkné, ST

M.A.Rek: Ať na Moravském poli, či na potápějícím se křižníku Cressy, mi vždy bylo líto těch kluků, kteří tam neměli a nechtěli být. ST

Ringo: Nejsi ty vavaokova vnučka? (to je míněno jako pochvala, úsměv)

ttragelaf: ať žije Jan Lucemburský !
at´žije král !

byron: Výborně...
ST