Naverbovaní

Dej si pozor, mládenče chudý,
Dnes večer budou tu choditi s bubny
Verbíři královští, s nimi vozy a strach,
Za tím vším je jeden jediný vrah.
Když se dobře neschováš, najdou tě hned,
Když ukryješ se lépe, nachystají lep
A jak ptáčníci tě chytnou, výhružky a boj
Ti nepomohou, teď už ti nepomohou…
Teď už ti nepomůže vůbec nic,
Prostě vrátíš se buď za sedm let živý, nebo mrtvý za měsíc!
Na voze ležíš, pod tebou, nad tebou mnoho jiných těl,
Řekni jen, copak tohle‘s někdy chtěl?

Zima a chlad, nemoc a mráz, jinovatka na zbrani,
Žízeň a hlad, skála a sráz, potom tě nepřátelský rapír zraní,
A je tu krev, krev a bitvy řev, pět litrů krve
Nedáš lacino a prve…
Boje ryk a síly pryč k tomu,
Otazník – vrátím se ještě někdy domů?
Sníh a krev, právo vyšší moci – vzpomínka vyšívána a potom boty zuješ,
Bolesti řev, pak za temné noci tvoje Luisa, markytánka se s tebou pomiluje…
Špína, strach, zima, mráz, suchý chleba a obyčejná voda jako v hladomorně,
Vladař jest vrah, jistě ti jednou zlomí vaz, ó, kdepak je tvá svoboda a tvé město rodné?
Ve dne porada ohledně strategie,
V noci milování, tak na vojně se žije,
A když se nezúčastníš, tak pak to hodně, hodně zlý je.
Bič a markytánka, bič a vzpomínky, vzpomínky na domov,
Pod krkem škrtící vázanka, na rukou krev, jizvy a kov…
Zima a mráz, pak v hrdle vázne hlas, prosím Vás, dejte mi svobodu!
Na hrudi obvaz, daleko provaz – Luiso, dojdi pro vodu!
A pak ráno strach a boj, boj se smrtí, ten je marný,
Markytánka pláče a ráno, ty se hoj! Hoj se rychle, ať mě verbíř nezatratí…
Jeden rok, jeden krok, pak smrt tě dostihne,
Kde je prorok? Ty chtěl bys grog ať ti nabídne.
Když je zima, zima a mráz, vločky sněhu všude kolem tebe,
Vojáků svaz bouří se zas, jen pro něhu markytánky porážejí sebe!

Hněv, hněv, který už nevidíš,
Verbíři rodině tě v rakvi hrubě vrátili,
Vzpoury akt, na zdi plakát s tvým zmizelým jménem,
Nač plakat? Budeme se znát, když královým mizerným jménem
Vzpoura vypukne a verbíři zmizí,
To bude odměna i nad zlato ryzí.