Kajuta

Kajuta: HANKA: Mám radost, že máš radost Haničko, taky bych všem poděkoval, fájny debatní kroužek. :)

Kajuta: Lilith: Děkujůůů, že ses tak krásně rozpovídala a taky přispěla nemalou měrou, já myslím, že je to tu velmi zajímavé. Tvoje maličkost mi udělala radost, že se zapojila a něco připojila. :) Taky jsem dal průtok myšlenkám, teď v komentářích, jen jsem řekl, jak to cítím a co si o tom všem myslím. :)
Děláš mi chutě. :-p Na knihu. :-p

Lilith: Kajuta: Ano, osedláme kola a hned bude čistější vzduch... ;-)

Kajuta: Lilith: Ano, ano stříbročerveňáka, hyjé Silvere. :)

Kajuta: HANKA: rudí kouzelníci, co neuměli kouzlit. :) cha chá.

HANKA: Dočetla jsem s radoSTí až sem. Bůh mluví úSTy básníků,dík patří vám všem..:-)

Kajuta: hloubavá: děkuji, jen jsem se na to kouk a něco to uvnitř spustilo, příval emocí.

Lilith: Kajuta: Jo... a kolo!!! :-)

Kajuta: Lilith: A Kleofáška, Pata & Mata a Míšu a Kingosvět a draky a malá vínová hřešení samozřejmě s sebou. :)

Lilith: Kajuta: Slepičky ne, páč serou na dvorek... ale to už víš :-)))

Kajuta: básněnka: díky za básněnku. :)

Kajuta: zenge: hloubavá: J.F.Julián: díky, přátelé. :)

Kajuta: Lilith: šplhat a vrtat, ano, nejen nahoru, ale do hlubin se nám zachtělo, jak jsi správně podotkla, básnířko filutko. :)
...psa...a co slepičky? Děkuju. :)

HANKA: A byli i tací, co chtěli poroučet větru a dešti..ST:-)

hloubavá: Sakra. To je nářez!

básněnka: za bafající komíny...schovám se bez viny
jsem asi z tajůplnýho ostrova
a v ocelovým městě zas slyším tvoje žestě:-)

zenge: básnictví bolí!
;-) ST

zenge: utekl jsem od ocelových měst
na jih a jsem za to rád!
ST

Lilith: Kam až chce lidstvo šplhat a vrtat? Myslím, že se jednou stejně vrátíme k přírodě... až dojdou zdroje...
Přála bych si malý domek, s malou zahradou a velkého psa... ;-)
napsal jsi to velice zajímavě...
ST*+Z

Lilith: Také mám ráda vůni knih nových a hlavně těch starých, dýchajících zkušeností, tajemstvím, svým vlastním příběhem v běhu času, když si je prohlížím a šustím stránkami, představuji si, kolik očí přejelo jejich řádky, kolik rukou se jich dotýkalo, lidí zamyslelo, pobavilo, potěšilo, vyděsilo… jsou to malé dějiny. V knihovně chodím, nasávám, dívám se a listuji… tenhle zážitek žádná e-kniha nenahradí. Četba je jak droga, když jeden den vynechám, jsem nesvá, jako bych o něco přišla… :-)
Myslím, že autor by měl být sám sebou, dát průtok svým myšlenkám, byť jsou pro někoho neobvyklé, nenechat se odradit, jedno, zda je novodobý, moderní, staromilec, v jakékoliv době lze psát nevšedně a zajímavě… a všímaví, senzitivní, přemýšlející a vnímaví čtenáři to jistě ocení. Ale to už tu bylo vše řečeno… :-) moje maličkost je občas taky povídavá a tyto komentíky jsem nemohla nechat bez povšimnutí…