když se vzduch větrem zvíří jako zemina vodou zjemnělá…

;-)

Psal jsem to pro Adalim. Ale říkala, abych to sem pověsil. Poslouchat se musí..

zem mytologického severu obývaná trpaslíky :-)

navždycky

co hledám, jenom já vím... hovoří stromy s potokem, já si v té temnotě sním (inspirace z komentářů)

umí

ze sb letní

O létavici či padající hvězdě?

30. 5. 1434 prohráli radikální husité bitvu u Lipan. Nebyl to však jejich konec. Táborských husitů se porážka příliš nedotkla. Tito, se svými spojenci svolanými z celých Čech a vedeni Janem Roháčem z Dubé (1374 – 1437) napadli Soběslav patřící do majetku Oldřicha II z Rožmberka. Město vyplení a vypálí. A to neměli dělat. Oldřich se mstí. Jeho vojsko napadá hrady a tvrze mající husitskou posádku a dobývá je, jeden po druhém. V případě Lomnice nad Lužnicí naráží na silný odpor a z Tábora se blíží pomoc pro obléhané. Táborští vyslali snad 1000 mužů ve zbroji a se zásobami a podařilo se jim zásoby doručit obléhaným. Oldřichovo vojsko nezasahuje a nechává táborské i odjet. Sleduje je však a na Pelhřimovsku u vsi Křeče, táborské napadá. Překvapení husité nestačí sestavit vozovou hradbu a dojde k masakru. 800 husitů je zabito. Pokud si uvědomíme, že u Lipan jich padlo 1300, je jasné, že to nebyla jen šarvátka, ale praktický konec radikálních husitů. Oni se totiž z porážky nikdy nevzpamatovali. Boj na hradě Sionu byl jen poslední šarvátkou desítek radikálů v čele s Roháčem. Mnoho zbylých husitů se dávalo najmout do vojsk jiných pánů, někteří dokonce bojovali ve vojsku krále Zikmunda proti Turkům. Zlato je zlato.

jak do lektvaru Slunce pád

Jak se někdy dobrá snaha může ve zlou obrátit.

Metresa je vydržovaná milenka, souložnice. Dnes jim říkáme jinak, ale jejich řemeslo stále kvete.

podzimní PC báseň