Jan Bartek

René Vulkán: ;-)

Bomejka: Děkuji

Lilith: Děkuji

zenge: :-)

Bomejka: Děkuji

ttragelaf: :-)

René Vulkán: Vím že nemusím.Ale když cítím že mě to posouvá dál k lepším výsledkům rád poopravím.

René Vulkán: Už jednodušší

René Vulkán: A takto? Z velkým pozdravem Jan

René Vulkán: A takto?

René Vulkán: Co takhle?

René Vulkán: Jsem si vědom nečistoty rýmů, s touto básní jsem bojoval.Nad rýmy zvítězila myšlenka.Děkuji Jan

Tara: Ano myslím úzkost :-)

ttragelaf: Velice děkuji,vážím si toho.

Tara: Děkuji,opraveno.

divoženka1: Děkuji

ttragelaf: Dobrý den.Je úzkost a úzkost,úzkost zdravá a pak úzkost chorobná,kvůli které se nepovraždíme, ale hrozí,že se zasebevraždíme.Velice vám děkuji za vaší přízeň.Moc si toho vážím.Jan

Adramelech: Co takhle.

Adramelech: Dobrý den,neunavují mě postřehy ani názory či možné úpravy jiných čtenářů,básníků.Rád čtu a zamýšlím se.
Konec básně je snaha o obraz,jak nemoc provázená zahnala vůli do rohu místnosti a ta ustrašená a zesláblá.
Uznávám že váš verš se více rýmuje,ale mé pocity mě vedli k takovému závěru.Děkuji Jan

Děkuji za komentáře, ač nejsem aktivní odepisovatel, rád čtu vaše příspěvky i výtky.Ano, jsem hodně unavený a je to cítit i z mých textů,ale o to mi právě jde, popsat ty pocity a předat.
Snažím se zdravím lidem přiblížit svou nemoc. A tím odlehčit stigma které nás provází.
Léčím se na psychiatrii a jsem v invalidním důchodu.A tyhle texty a hudba je má forma, jak své pocity ventiluji. Takový můj poetický deník.Děkuji Jan