Špáďa

Jenom na zadečku
z filcu vložku-dečku...
a pak nožkou bosou,
projdeme se rosou...
(Jen pozor ať na lístečku
nepotkáš se s vosou... |;-)

Vláďa Špáďa čokoláda
něco Ti teď poví,
štětec příliš neovládá...,
maluje jen slovy.
|;-)

Pojď,
sklouzneme se spolu
po stéble či stvolu
z květů plných pelu
do snů mantinelů...

Díky moc, Milane, za tohle nový modro i neupadající Počátky... nejen Tobě, ale i těm dalším čtyřem podobně zapáleným "šílencům"...!!!

O, cit, ti co:
Dal hlad,
jako lokaj
dal chlad...


A vítej na modrém Libres!

Celá její osnova
sálá teplem domova

Taju jat!

Tak lehce se četla a obrazy přede mnou malovala...!
Asi proto, žes párádně ji podala!

Miř, o, hořím!
O.K., sálám, má lásko!
A-la-la, rtěnko v okně, tra-la-la!

Hladí, ladí, a dí: Žijme!

Až si nedosahnu na prdelku, budou mne omývat a převlíkat zhruba jednou denně, a až ani dopředu a nebo ten tlak neudržím, tak i vícekrát... a nebo mě v tom nechaj...
Ovšem jsou i dědci, co neudrží i jinčí tlaky a pak jdou sedět, v lepším případě jen za obtěžování...

Uvnitř i vně mám-iv-ě!

 !!!

 _
 %
 ¯♫
 ║
 ^
╝╚

Tohle jest košík nákopní,
cos nám tu zanechal,
od mozků, údů, od chlopní...
Samopal by je zametal...!

Proč se oni lekaj',
maj' sebe za trosku!?
Vždyť to bal jen blackout...
(Naštěstí ne v mozku.)

S těmi slovíčky sis pohrál sice spíš jen v myšlenkách, ale když to stačí na ukojení, tak je člověku po takové hře také vnitřně příjemně a vřele...{|;-)}

divergentně zamyšlenkovitá

Po přečtení mne napadlo totéž, co labuťku, tak abych se jen neopakoval, trochu to rozvedu:

Po řádku tak čtyřicátém
byl jsem v dobré náladě...,
moudra, co už nevídáte,
zabalená ve zlatě...

            Po zádech mráz z nich, věř, šel mi!


Nerad vzhlížím k náhradě...

Po úvaze bych tě chtěl mít
vskutku chlape na Hradě!

Hla si ta
hlaholící,
ha!, sytá,
hlahol v líci,

po tuchu
potuchu,
pot v uchu
top v suchu...

Chuť šťuchala:
                    Chuť? Šťuch!

Hrdliččin zpěv nezamrzne...
i za samce samec vrzne.