Špáďa

Každý muž před ženou vždy něco skrývá,
ta když to odhalí, pak loď se kývá.
Pokud též zatají k ní i svou lásku,
je to jak kdyby měl přes oči pásku.

A tys ta, co ví tu pásku sňat.

Ještě promiň, že moje odezva je pětkrát delší než tvé krásné minidílko.

Když paní nahou štípou štíři tísnění,
pak paní na houští pouští řití snění.
Je houští plné třásní,
když ona nad ním básní?

U jabka se silně začta,
v zubech loví jadérka,
po tvé básni neví zač ta…
zač jsou dívčí ňadérka.

Příjemná změna tématu tvých děl,
jaku už tu přede mnou tvůj prST děl.

Příjemné na čtení básničení

Bůhvíkam ještě slepě vkročím,
a pak se s nití v oušku točím.

Chceš-li být fakt její poslední,
nezbývá než ji hned zastřelit.
;-)

První fajne, ale tu druhou mi nebere ani Google překladač a téměř ani má hlava. Jen z interpunkce odzírám, že je slovy ještě víc od rány, než ty.

Umíš citlivě skloubit těžko slučitelné:
Bolest a radost.
Smutek a humor.
Žal a ironii.

Nemá dotýkat ret se akce delete — Ledecká Ester, taký to Dámen!

Vymazala je všechny.
Hlavně tu druhou, Anču.

Milé vzpomínání nejen na sněhulačení.

fialka:
Děkuji ti za zanechání kousku tvé radosti i zde.

Vznikly i dva nové emotikony:

)G-:|>
Zírám jak Ester po super-G

(G-8|>
Ester na briefingu po super-G

Psavec: Díky.

Hazentla: b-, j-, s-, další reálné varianty mne nenapadají... pak už by se neumíralo? :-)

"Cogito, ergo sum" bude muset být poopraveno ;-)

Napíše, určitě ještě pohádku napíše. Do tvých vzpomínek, snů a nadějí co kdyby.

„Kdo nevládne lyžemi,
potom záda líže mi,“
pravila prý Anna Tině.
Mělo to však stránky stinné:
Málem přišla o svou čest,
když prolétlo dvacet šest.

Ani odchod vás nerozdělí. Dluhy nedluhy.

Pro berušky z tvojí tužky
úsměvů a něhy snůšky.

Nikdy jsem nevěřil na zázraky,
však často na ně spoléhal.
Když halily mysl mou těžké mraky,
sám sobě do kapsy jsem si lhal.

A pak přišlo vystřízlivění...