j.m.

Je to zvláštní,u každého kamene,který mám a vezmu ho do ruky,se mi vybaví místo-země,kde jsem ho poprvé zvedl.Ukrývají v sobě úžasnou energii a krásu,která je absolutní,na nic si nehraje a ničemu nepodléhá.

Věřím Ti.

Svůdně lákavé jak průsvitné šaty ženy
jsou stébla trávy právě posečeny.
Jen do nich ulehnout a vdechnout tu vůni
jen tak plout prostorem jak měsíc tůní.

Tak tedy blahopřeji.

U sta hromů
věřím tomu
alejí stromů
provanout
až k tobě domů
povede se
jen málo komu.

Nerad bych to zakřik,ale myslím,že to bude dobrý.

Toužení svědící,jak uhry pod mýdlem.

Krásné pohlazení.

ST !

Věřící ateista jsem i já,už je to věc jistá.

..ale znal,ale až moc dobře...

Pochoutková

Ibiškový čaj a ženy nepracují,starají se o rodinu.

Je mi to tak nějak krásně povědomé.

.....za devatero moři,za devatero horami
.....lepší deštěm máčené,než slzami.

Se dnem už dávno slunce zapadlo,ale tůně tvých modrých očí
jsou pocitů mých dál intimní zrcadlo
a já prosím času kyvadlo,aby to krásné v nás nikdy nezvadlo.

Kájo nádhera.

Moc hezky ztvárněno.

Chtěl bych taky všechno vědět,to by bylo něco.To bych byl asi šamanem.

Závojem mlhy omotaná....