jc senior

†

někdy duní kolejnicí
jak zběsilý rychlovlak
jindy jako panna spící
či povadlý rudý mák
spornou bývá investicí
neurčitou na omak
:-(

rozvlněná rozbouřená
zapěněná hladina

voda, možná otrávená
soda není laciná...
**

dávné písně listopadu
listy ze starých učebnic
bez otázky na záhadu
o vzpomínkách bez hranic

za krajkovím jinovatky
dávný úsměv bezbranný
že nevrátí se nikdy zpátky
vědí i ty dva kaštany
**

to vítr zved se od Verony
pro snění a noční zvuky
to balkony a pavilony
květy vryté do opuky
tisknou k bradě kolena
važ si toho sklonku dne
do embria stulena
než sladký vítr opadne
**

tak odlétají létavice
někam do časů nadějí
v souhvězdí znamení lvice
kde nádraží bez kolejí
zná maringotku a pár bud
na tajné píše formuláře
stanici "Návrat odnikud"
váhu lásky pro hvězdáře
**

tvou lásku svinu do houslového klíče
a svoji změním v trojbarevný květ,
pak počkám si, až půjdeš od holiče
jak žebrák na rohu, co hraje flašinet
**

vášeň jak roztavený kov
co žádným nezchladí se ledem
snad chaosem bláhových jen slov
nahřátých autogenem
**

být tak dámou v krinolíně,
oči jako nebe jasné,
místo růže pukrle
hodím této "špaďovině"
byť jen četba této básně
je pouze pro zvlášť otrlé
**

taky znám tu vůni...
možná jsme i příbuzní, vždyť moje babička a tvoje babička byly dvě babičky...
:o)

...všechno je jednou poprvé...
**

...ne krasohled se nerozpadl, to ten svět, který viděla je na střípky...
**

já zapomnění neznám
a šepot slýchám z bájí
jedinou z bran k hvězdám
procházím v tom kraji
na zlatých zrnkách písku
ve chvění váznou kroky
při lehkém ruky stisku
pro pohled přehluboký
**

Bastet: Radit nedovedu a přikazovat nesmím, takže ...

chtěl bych být tím stromem
s láskou zasazeným
a vždy, když půdeš kolem
hlavu svou že skloním
**

odložený rozum
v překroucených symbolech
**

do gordických uzlů, smyček
krouží lety vlaštoviček
nad rumišti rozvalin
dny a noci těžkých víček
mramorový andělíček
kde svíce jasní stín
**

srdci na dva západy
pohlazení nevadí
na stůl prostři čabraku
pro kávu s vůní tabáku
**

v tuto dobu,
v listopadu
bývá dosti
v našem sadu
ponurosti
*

čichám, čichám, někde v blízku,
že Hafan jsem a k tomu von,
vůně zlákala mě řízků
a to aby v tom byl sám hrom
spokojit že mám se s kostí
v tom řeznictví na náměstí
tak si očuchám jen strom
a na krku s řetízkem
rozběhnu se za řízkem
:o)

půdeme zas, spolu, v páru
k té chatce tam u nebes
se vzpomínkou na Barbaru
jaká byla, kde je dnes...
**