jc senior

†

láska, květiny a ženy...
já častokrát jsem o nich psal
byť škarohlíd naježený
odmítal můj recital

lhostejno, kdy je ten svátek
zda slunce vyjde ze mraků
květ přípínám na kabátek
ve vzpomínce na matku
*

rád bych byl tím zahradníkem
na zahradě veselé
z jara obvazoval lýkem
stromům vrásky na čele

rád bych byl tím zahradníkem
v zahradě co nemá plot
v létě pak pod slunečníkem
zástěrou si stíral pot

rád bych byl tím zahradníkem
na začátku podzimu
rozloučil se se slavíkem
maceškám dal peřinu

rád bych byl tím zahradníkem
zima když se přihlásí
ve skleníku s fíkovníkem
na psí žehral počasí
:o)

odcházení...
i ze slov lze stavět mosty,
sklenuté do působivých básní
*

tam sešli a rozešli
přeš oči černou pásku
na život co stál z grešli
neuzavřou sázku
*

...i nejjasnější barvy vyblednou
zůstanou černobílé vzpomínky
*

...to ze samé lásky..!!
*

zenge: vavaoko: Sisinka: severanka: nejsembásník: mademoiselle secret: Lota: krizekkk: jantar:
Dík, přátelé, těší mě, že i v této básni nacházíte kousek smutné poezie.
Jiří

Špáďa:
Vladimíre, u sta hromů
ňadra dej do palindromu
na chladný ať ňader rým
nepadne další Harlekýn
:o)

sinusovka, amplituda
otevřená hyperbola…
ať nahlížím shora, zdola
nachová? Ne spíše rudá!

beru vše co zazní v kruhu
jemně, hrubo, v dur i mol
řeč volná jak splétá se v stuhu
či atmosféra houstne kol
hloubka mýtů jde mi k duhu
vynechám však etanol
*

stahuj korzet, peněženko,
ty krásko z krokodýlí kůže
v tvém poprsí je víc než tenko
pláč však už ti nepomůže
krásko, zvyklá zlaté kleci
ve strohou svět se mění krychli
korset klidně můžeš svléci
nepadne k děravým riflím
*

dál, jen dále statný reku,
na lásku nemáš hypotéku...
**

tak už se mně zmocnil neklid
vylézt či spát ještě pár dní..?
první že jsem medvěd z Bezkyd
a zdaleka ne poslední
:o)

...láska, před níž skláním v úctě hlavu.
*

rozumu hlas zní jen marný
přes voltaické elekrárny
*

...čas není na rozdávání...
*

...slova se vrací
v bublání rýny,
čekání na matraci
na kolapsy zimy
>)

kravata přes opěradlo,
pod košilí zaklokotá
tuším, bude to žrádlo
jen druhá vadí mi bota
*

Příběh spřádaný jemnými emocemi usínající do ticha.
*

kavec: Markéta z Valois: labuť: krizekkk:
Já bych ale nás přirovnal k hráčům...
Jako skupina přátel, kteří se sešli, aby si zahráli volejbal. Každý hraje jak umí, nikdo mu nevytýká zkažené podání. Prostě se bavíme a je nám spolu dobře. Mistři, kteří náhodně jdou kolem, nás mohou hodnotit (kritizovat), jen by si měli uvědomit, že ne podle měřítek první ligy.