básněnka

Lilith: jů...nalila jsem si sklenku vesmíru...

Špáďa: přímo od kosti...:-)

Špáďa:
večerní modlitby jsem opustila
a ...:-)

...:-)..když muž se na dým promění...tak jaképak je sevření...? :-)

kvítek:
usmála se a kývla
natěšeně:-)

já se strachy skoro počůrala:-) a pro jistotu se schovala do skříně..dneska jdu vyhlížet čerty:-)

střelkyně1: mám jmelí ráda, snad nosí štěstí, pojď jdem do posvátnýho háje a tam ho kosířem ze zlata... natotata odsekáme:-)

ale toho čertiska na obrázku bych se docela bála...

vytáhla jsem drápky:-)

Nosím módní černou, ovšem nejsem vrána a ani svět, kdo by to plet...? Dokud žiju stále mám co ztrácet ale i nalézat...napsané jako vždy skvěle :-)

Opravdu povedená a s pěknými nápady :-)

Má takový filozofický podtext a přesto je v ní hodně citu :-)

Přidávám hrst chvály, líbí se mi :-)

Aneb, nikdy neměj nos nahoře a raděj koukej kam šlapeš:-)

Jani to je mi moc líto...

Ať je v okně tvého pokoje pořád slunečno a nebo aspoň polojasno :-)

Jo taky mne navštěvuje, leč jsem vzdorují, chodící i mluvící, zatím nerozpuštěná...:-)

Pro mne okouzlující i oko uzlující :-)

jdu se podívat kam hvezdy chodí spát..a též bych chtělamilovat:-)

jo pojď...:-)