kasparoza

všichni chlapi jsou děsní zbabělci, mámy drží se za sukně a nebo skryjí se v kredenci, však kdo to z nich udělal se ptáš ... to přece víš, stačí když do zrcadla se podíváš ...

džemuje krásně srdce tvoje a touha tvá jen hrábla do strun nástroje, jsi jeho nebo ničí, to nelze poznat z dálky ani když na špičky si stoupnu, neboť zvědavost vždy s námi cvičí ...

zloba je jak písečný prach, někdy je ho moc a jindy jenom trošku, však až vítr uklidní se tak prach usedne pod nohy tvé a z celého toho mraku zloby neprostupné zustanou jen milimetry prachu

jen nezapomenout vytahnout kotvu aby vítr jež do plachet tvých se opírá tě nesl tam kam srdce touží plout, na konec světa pro lásku a pro milost

jak gilotina zasekne se ta bolest a nelze žádat o milost, cest nikdy není dost a ke všemu žádná z nich nevede zpět ...

Bodeť by nerozmazal, slaný a vlhký vzduch moří písmu na víčkách nesvědčí..

prostě jen žít ...

To je jen další stádium, ještě to neskončilo ... bohužel .... ještě to bude bolet ...

Ach ty knoflíčky, prý pro dýchání rozepnuté ....

Au revoir "Vrabčáku" ...

tak ted nevím jestli šlo o kouzo města nebo o ten kus žvance :-))

pak přišla neděle a uši sklopily
a pěkně do Prahy se zase vrátily
popadly smetáky, lopatky a hadry
aby si vydrhly, že zábavě propadly ... :-D

...jsi...žena, zem, den či sen...kdo ví to..
kdo poznal tě a kdo byl podveden ...
sto tváří ženy, každý vybere si :-))

občas se snížit a dávat sliby plané? to děláš často? čarodějka divoká prý s pohledem laně ....

Jen aby sen ten nerozplynul se ve větru a ranním slunci ...

oháňka a kozlí nohy,
není divu že samotu miluješ,
a jak šmírák život sleduješ,
když v keřích z poháru víno piješ

to není láska to jen evokuje smích ...

v touze oděni a v lásce spoutaní,
dnem umazáni a starostny zničeni
proč snažit se, když stejně nic nezměníš.

když sna se zhmotní je krásné se jim oddat .....

čas je jak voda .... a po dlani ti těče, mezi prsty propléta se zas a znova, však nikdy nenabereš zpět to co odteklo již