Ringo

Tak už konečně vím, čeho jsi plný. Ale s plaváčky jsem nikdy nepočítal. :-)

Jinak já se ponorkám pokud možno vyhýbám, je to tam samá nemoc. :-)(

Tara: Díky, klid jako ve standardní hrobce panuje i dnes.

zenge: I když byl tvůj koment částečně asi v albánštině, přesto jsem pozitivní vyznění pochopil a děkuji. :-)

Nebo znamená „sprgi“ stupidní, pitomý, rádoby geniální a inbecilní? :-(

vavaoko: Já zase beru tvůj komentář. :-)

Tobě se podařil přímo zázrak – přinutil jsi mne ke krátkému zamyšlení! (myslím ty vitríny) :-)

Co na Co to říkáte? říci? Prostě že se mi tvoje částečně gravidní dílko jednoznačně líbí. I já z něho podobně jako Lilith cítím originalitu, která samozřejmě není nepříjemným odérem. :-)

Ač je to fata morgana,
nechci se obrazu zaboha zříci –
vidím nás v pelíšku do rána
schované před vichřicí. ( obtížně identifikovatelný emotikon)

Vítám tě mezi námi, slečno kolegyně. :-)

Když jsme jezdili s maminkou do Prahy, dávali jsme si v Bílé labuti polárkový dort. :-)

Mnohý muž se v Lucerně
chce chovat moc důvěrně,
nejpozději na parketu
silná touha prostě je tu. :-)

Ale odchodem červů z jablek se přece nic moc nevyřeší – teď se zas bude tvářit kysele zelí. :-(

I když pohádka připomíná barvou plodů Červenou karkulku, přesto se mi líbila. :-)

To naštvalo čmeláka,
ani on se nefláká,
situace hrozí melou,
kop ji nohou (nevím kterou),
chytila to do brzlíku,
sosák vydal množství vzlyků,
na zemi je krtek viděl,
za oba se dobrák styděl,
a teď přijde happy část:
udělal jen dvakrát „chramst!“

Pokud se při nemoci odreagováváš podobnými blbůstkami, tak maroď ještě hodně dlouho. ;-)

Odlehčit si troufnu zase –
byl to sumec jako prase! (úsměv)

Po dočtení jsem si už skoro jistý, že se nejedná o žádnou narážku na zeď v Matiční ulici. ;-)

Kapka: Tara: Tohle dílko na lyžaře
líbilo se Kapce, Taře,
přijdou další čtenáři..
dnes jsi obzvlášť zazářil!

I kdyby se mi zbytek nelíbil (což opravdu není pravda), tak ty poslední čtyři řádky – rád se shoduji s Tarou – jsou fakt nááádhera.

Opravdu moc milé dílko.

Já jsem si u názvu také nejdříve myslel na vnuka, ale rychle mi došlo, že je to přece tvůj kluk kocouří. :-)

Čeština trpí, hlas se jí třese:
„moc Janam prosím – prasíce se.“

(a motajíce se)

Ještě před pár dny bych to možná napsal taky špatně.

Já sice do hospody nechodím, ale netvrdím, že se vůbec v ničem nepoznávám. :-)

Když v dřívějších dobách čvachtavě přistoupil k pultu zákazník, někdy jakoby jím protekl pohled znuděné prodavačky.

A omlouvám se, že jsem zase vyplodil tak stráášně věcný komentář… :-)

Já si líznout absintu,
tak se změním na cintu,
však střízlivé je moje tílko,
proto věř mi: dobré dílko. :-)