katpok

je dobře, že tahle báseň pískem nezapadala...

protivyl: není zač... k tomuhle se to psalo samo..

koukám... ekologická... ;-)

koukala za mnou
pak si hodila mincí
snad orel či panna
bůhví kdo vlastně ví

dál stála tam stranou
se smíchem v lících
však veselost hraná
ti, co jen projdou, nepochopí...

ST

líbí se mi tohle zpracování období temna svobodných myšlenek nespoutaných žen, co překážely mužům... pro svou krásu či majetek...

G.P.:
já karty neznačím,
moh´byste vědět pane
to z lásky padl stín
na mé rty nelíbané...

Sio: ja raději Tima Burtona...
G.P.: to bude jeden z důvodů, proč se na televizi nedívám, naštěstí mé dvě příšerky na ty "akční" moc nejsou...

popsat střídání dne a noci tak, že si obloha převleče potrhané džíny za sexy punčocháče, na to může přijít jen geniální básník... má poklona, smekám a dávám ST

... zníš v tónině moll a já se ptám, kdy se usměješ, sluníčko??

musela jsem se vrátit, moc se mi líbila a tak jen pro tebe má verze...

Blízko jsem,
tak blízko, že čtu ze rtů hřích

Nebe, zem
poslouchám ticho šumí ve větvích

Plamenem
roztančí se ti v očích smích

Pár. Ne všem
slova, co nezahynou v závějích

Nahonem
spoutej svou naděj´v peřejích

Horký lem
spodničky krajka tone v kalužích

Vem´si vem´
štěstí, co pálí, jako rudý sníh

Blízko jsem
tak blízko stínu ve tvých šlépějích

pro přání schovaná
setmím se do rána
pro květy kopretin
prosvětlím duše-stín

pro ticho v nás

je čas...

P.S. kéž bych dokázala prosvětlit i tvoje stíny...

když jsi kvokal k ránu se psy
v srdci těžkou z lásky sepsi
doufal´s, že se kdesi skrývá
dívka, co má slova živá
doufal´s, že ta tajná slečna
vlastní slova sedmitečná
tvoje slova - její rýmy
a je konec lásky-zimy

po špičkách chodit kolem tajných přání...

pak vítr hladí k pousmání
že už je pozdě, když včera bylo brzy?
čas někdy bývá příliš drzý...

no a ze všeho nejhorší jsou ty lány solárních panelů na nejúrodnější půdě... je to výsměch celé ekologii, když výroba jednoho solárního panelu spotřebuje tolik energie, kterou panel za svou cca desetiletou životnost nevrátí...chjooo

jednou mi kdosi napsal (hádej, kdo to byl), že život toho na mne nakládá tolik, protože jsem silná a unesu to, sice se občas prohnu, ale mám sílu to zvládnout... tehdy jsem si myslela, že si mě život s někým spletl.... posílám kousek své síly, abys i ty mohla svůj příděl nepřízně snášet, jedno hřejivé objetí pro pocit, že tě máme rádi a taky úsměv, abys i ty mohla vykouzlit podobný na své tváři a malou jiskru z oka, aby se rozzážila ta tvoje

jsi prostě třída... báseň uchopit a pochopit chvíli trvalo, vymyslet bych nedokázala..

konec je úplně nejskvělejší a dělá tu třešničku na dortu... prostě umíš, básnířko

tahle je suprová...

kdysi dávno - v řecké tóze
toulali se po obloze
po Olympu, Zemi taky
řečtí bozi - všejijaký
Zeus, jejich velký vůdce
přitom taky super-svůdce
svou podobu ve zvěří měnil
to, by dívkám počestnost plenil
nová doba teď je ale
starým bohům dává vale
nový jede dle svých not...
dřív to byly panny, no a teď to bude skot...

gratuluji k vnučce a přeji jí do života spoustu lásky, radosti, štěstí a zdraví, ať jste na ni pyšní...