Marťas9

valerie: Moc děkuji Valérie....

valerie: Máš pravdu, málokdo si nechává dělat fotky.
Nic ale nenahradí tu pohodu, sednout si, dát krabici nebo album do klína a prohlížet ty stářím poznamenané fotografie...
Díky za Tvé řádky...

neonancesion: Moc děkuji...

René Vulkán: Díky moc za krásné řádky...

Besinka: To ano, děkuji Jituško...

divoženka1: Moc děkuji...

valerie: Moc děkuji Valérie za krásný komentik. Měj se hezky...

Radegast: Díky za návštěvu...

Besinka: Krásný den v objetí Jituško

divoženka1: Moc děkuji....

Hezký napsané...

M.A.Rek: Moc děkuji...

valerie: Moc děkuji Valérie za hezký komentář...

René Vulkán: Omlouvám se za překlepy, nějak mi to tam samo skáče....

René Vulkán: Tahle báseň je napsána dá se říct v takové záhadě.
Že začátku píši, že nevím o tom vlastně ta báseň je, nevím kdo nás od někud řídí...
Den předem jsem psala básničku o dcerce. Je malá, pracovitá, když se obleče do růžových šatů vypadá jak Popelka.
Jak jsem dopsala tu předešlou básničku poslala mi fotku, že spadly před ní na uličku ze stromu oříšky.
Bylo jich pět. Jak se do nich podívala byly plné jen tři.

V další části píši o švestkách. Máme doma starý strom švestek, umírá, větve se mu lámou.
Ona seděla na dvoře, kde žádný strom není a z ničeho ji z nebe spadla švestka.
Jak zvedla hlavu, viděla jen Rehka, který u ní měl na stavbě uvnitř domu hlízdo a vyseděl mladé.
Možná ji přilétl poděkovat za bezpečné ubytovací služby .
Nakonec se procházela po louce a posílala mi fotky třech motýlu, které jsme v životě neviděli...
Potom si tyto záhady nechala nějak přes net vyložit a zjistila, že tyto náhody jí říkají o novém životě, šťastném...
Tak snad se to moji Popelce splní...

René Vulkán: Moc děkuji za komentář...

Taky mne muzika vždycky dostane...
Na letních večerech zapomínám, že mám bolavé plotýnky...

Moc hezké...

Besinka: Moc děkuji,lehce navazuje na předchozí tu včerejší

Lilith: Moc děkuji Lil za krásný komentik, máš to úplně stejně jako já...