Kajuta

Raritní deníček vydal silnou věc. Byla by škoda, nechat ji ležet ladem.

Bod mimo čas a prostor, jak by řekla jedna moudrá (místní) básnířka.

Zajímavá vodní filosofie. :)

HIMovská čarodějka heartkillerka. :)

Dětský pohled na svět občas neuškodí. :) Navíc děti umí kolikrát napálit pravdu s odzbrojující upřímností. :)

Každý by chtěl jenom šéfovat, ale nikdo pracovat. :) Za chvíli bude deset úředních šimlů na jednoho pracujícího. :) Ha ha ha.

Les má OČI a UŠI.

Graficky zajímavě vytvarované. Kdyby mi psychiatr řekl, co vidíte, hned bych na něj vypálil.. (slovně). Že je to nějakej samostříl a střela. :)

V tom případě je to skrytá perla, pod trochou maskování, kterou si musí každý objevit sám.. a sakra, já to vyzradil veřejně.. :) Teď ji každý bude chtít vidět. :)

Vzpomněl jsem na staré starogermánské ságy. Na Valhalu. Valkýry. Samurajskou mentalitu. Sorty, které považovaly smrt za bitevním poli za čest. To je ten "světlejší" pohled. Pak jsem si vzpomněl, jak jsem čet starý český noviny, jako přílohu v jednom nejmenovaném historickém časopise. A dobře mi z toho nebylo. Na zadní straně byly urgence k odvodu. To jen tak na okraj.

Tohle je mistrovský kousek. Přišel jsem se něco přiučit. :)

1. Velmi rytmické.. 2. K zamyšlení. (Obzvláště poslední veršík. Když si to člověk uvědomí, že je to jen 8 g a přitom dokáže někdy vážit jako hora.. Například v případech rozpolcenosti. Správně jsi poukázala na svědomí. Vytvořila jsi zajímavou mapu, jak to podle Tebe..VYPADÁ. Tam uvnitř. :) 3. A samozřejme apel. Na Ty jsi velmi silná..

Ta francouzština je jako jazyk asi světová. :)

Čistá ako lilie. Klidně i jako píseň. Byla by to dobrá píseň, myslím si. Dobrácké. Bezelstné.

Také bylo.. těžká náměsíčnost, její přeludy na každém rohu, absurdní naděje, že se zničehonic vynoří odnikud..těžká nemoc, těžká..

boží prst s tubou.. je to jedno velké živé plátno. :) Dýchá a žije. :)

Hodina mezi psem a vlkem.. Souboj ročních období.. Imaginárium. :)

Žije-li člověk z rozumu
umírá žalem,
ruce má sevřené v křeči,
aby lásku zardousil rázem.

Žije- li člověk pro zázrak,
umírá nakonec žízní,
protože nenajde se div,
jenž v něm znovu vyzní.

(Ranchetti)

I sám severský Odin, nebo řecký Zeus občas sestoupili z výšin, tak proč ne hradní páni? :) Ti dva jmenovaní by se asi v dnešní době zhrozili. :)

První dva řádky mi přijdou jako rozjímavé haiku a osobně by mi svou silou stačily i jako samostatná báseň. :)