V samotě umírám

stará šuplíkovka..
Skrz oblak na dva světadíly
proprší spadne zhoubný cit
Samotní sotva dojdem k cíli
jen z mojí touhy smíš být syt.

Oslazen život od morfinu
dopaden zase páchá vinu
Rozvzlyká němým pěvcům hrdla
láska co tebou nepohrdla.

Přerozen v masku lidské tváře
opuštěn silou k našim hrám
Popohnat sluchu lačné lháře
bez tebe prostě
umírám.
Tipů: 28
» 09.02.12
» komentářů: 15
» čteno: 584(30)
» posláno: 1


» 09.02.2012 - 11:42
moc pěkné:))
» 09.02.2012 - 11:57
Liška má pravdu
» 09.02.2012 - 12:07
Tohle je úžasný,Leni...ještě že ty šuplíky existují:-)
Nebylo by špatný je "ale pořádně" provětrat!:-))
» 09.02.2012 - 12:36
Hezká.
» 09.02.2012 - 13:05
Raritní deníček vydal silnou věc. Byla by škoda, nechat ji ležet ladem.
» 09.02.2012 - 13:48
Dobře, že opustila šuplik "o)
» 09.02.2012 - 14:15
tklivé
» 09.02.2012 - 14:15
psaná srdcem
» 09.02.2012 - 19:38
Pořádně prověř šuplík.
» 09.02.2012 - 19:59
Jo, jo, jo, to je něco... konečně - ST
» 20.02.2012 - 12:18
Líbí docela doST
» 26.02.2012 - 00:19
st
» 13.04.2012 - 02:32
neumírej ještě :)
» 13.04.2012 - 02:33
1
blue: tak dobře, no.. že jsi to ty. :)
» 29.10.2012 - 18:29
Lostgen.
moc moc hezká básnička :-) má jasné vyjádření, to se mi líbí a zároveň je taková abstraktní, fakt moc povedená

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: (Ne)boj | Následující: Poplatek za lásku

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.