Stimpre

milá...jsem přející...přeju ti rovnováhu:)

létem jdou lvi...ze skla i z papíru
lvi něžní...i ti ušití na míru,
lvi a lvice s lvíčky
jdou pod tvými víčky...

tak jako chodí myšlenky.

žehlila bílou košili
jakoby zkrze zasněženou pláň
táhla kýl horké lodě

vařila oběd,do hrnce
vkládala přísady jakoby popaměti...
a hlídala tři děti.

potom si odskočila,na chvíli...
mezi poezii.
protože poezie
je kořením
jejího života.

Kdyby ty lavičky vyprávět mohly...

líbí se mi to...má to melodii jako většina tvých textů...a tak si to broukám:)jako bych byl tulák a koukal na rozsvícený okna...hodně vysoko.

Jsi blízko mne...tak blízko ,že se naše řasy mohou dotknout.
I když jsem zrovna tady a ty jsi jela do města, pro papír na pečení.
Jsem blízko tebe...tak blízko,že mě slyšíš, když chci polknout.
Přicházíš jako nádherný předvánoční čas...všichni jsou natěšění.

Kateřina: tobě ty očiska taky blyštěj

Jsi...vílou
vílou slov a dotyků...