drsnosrstej kokršpaněl

Tak tahle je skvělá! Tadys rozhoupala všechny svý básnický kvality najednou.

Jak už jsem napsal na sklonku jedné básně:

Není většího vítězství
než prohrát s velkorysým.

... naopak: Nechat se porazit od někoho, komu nezáleží na tom, kdo se mu stal leníkem, to je palčivě bolavý zlo, který si nikdo nezaslouží

někdy jsme jak psanci
jindy jako borci
život je směs hodnot
a...
Ty teď máš špatnou porci
:(

možná, že je to Trója versus Kartágo - ani jedno město nepadne, dokud úplně neshoří... a stejně se zapíše do historie

"některé choroby jsou chronické ... láska mezi ně patří"... nelze než podtrhnout Siova slova; a máš to výtečně napsáno

a bolí to, jako kdyby tam narazil žebřiňák... známá to diagnóza

no... a to je ještě dobrý... někdo k té zkoušce může po reinkarnaci třeba už jen jako repelent... :))

v každém případě jsi mne dovedla k zamyšlení, jestli láska je nebo neni zkouška

hodně dobrá věc; a knihovník? raději ne... má moc knih a dělá jim jen správce... nejlepší by bylo, kdyby přišel jen mírně gramotný zloděj, schoval si ji pod kabát a pak ji doma louskal až do smrti :)

po úplně telenovelovitě hrozivé anotaci následovala naprosto výtečná báseň!

Až teprve když dostane žena po rysku lásky, dostane rozum. Až teprve když dostane muž po rysku rozumu, dostane lásku. Někdo tam nahoře to vymyslel dost cynicky, ale vesměs díky tomu funguje život.

někde jsem slyšel (a asi mělo cenu si to zapamatovat), že tolik nebolí ani to, co nedostaneme - to jsou krátkodobé bolesti, málo významné přeháňky... nejvíc, a dlouho, bolí to, co jsme měli v plánu dát, a tím, že to nebylo přijato nám to teď před očima ztrácí cenu... a o tom chápu i tuhle báseň

kdo zažil něco podobného, ví jak je pocitově pravdivá... a kromě toho se tu nashromáždily úžasné komenty

už to tu všichni vlastně psali... je to jak slzy na skle, který prošlo takovým mrazem, že přes spoustu svojí soli zamrzly a vytvořily krajkovej obraz... a v tom obrazu jde studovat linky, který člověk nakreslit neumí, průhledy, do kterých přes sklo nezasáhne a místy i odraz sama sebe

eesti neponěmájem... ale strejda Google rozumí...

bylo vás jedna... a tři čtvrtě... nad mraky

... a že ženy umí být (i přes ten mrazící box na pocity, co chlapi v hlavě vlastní) NEBEZPEČNĚ a BOLESTNĚ nezapomenutelné, to je věc jistá... minimálně až do nezapomenutelnějších žen

je to dobrá báseň!

Kdo se bojí
jít do Tróji
ať si vleze do koně
stlučeného z jabloně
v něm
nebojí-li se i vlka
může
hráti o jablka

hezká

život je jako vláčky... občas je třeba někde někým sabotovat výhybku, aby k tý srážce došlo... je třeba ovšem pečlivě dohlédnout na to, aby se srazily TY SPRÁVNÉ mašinky

moc hezká mini

už je čas, soudruhu profesore, už je čas, za minutu bude zvonit... :))

to neni trpký, to je prostě už tak... ničeho nemá být příliš, ani toho chtění ne