Pohádkový race» autor: panK. |
Stojím na startu, soustředím se jako všichni závodníci. Ten sjezd jsem jel už mockrát, přesně vím, kde to rozjet, kde dát bacha. Ještě si užívám tu chvíli ticha a představuji si pohledy lidí z obecenstva. Teď! Vyrážím plnou rychlostí, přeskakuji první překážku. Konec asfaltu, strouhu na vodu přeskočím a najíždím na beton. Blíží se nejhorší úsek, za železnou brankou je prudká odbočka doleva. Vybral jsem ji skvěle a najednou vidím, jak z další zatáčky vychází slepice. Proč? Prudce brzdím. To ne! Úplně mi zkazily závod.
Sedím na lavičce a prohlížím si svoji koloběžku. Takovou nikdo jiný nemá. Je oranžová s bílými blatníky a černým sedátkem. Jen mě trochu štvou ty samolepky motýla Emanuela, Makové panenky a dalších postav z pohádek. Měla tam být spíš čísla a reklama na marlbora nebo camel. Počkám, až se slepice přesunou k sobě ke kurníku a zavřu za nimi branku. Koloběžku mám půjčenou na prázdniny od babičky ze školky. Tam mají spoustu koloběžek, ale takovou jen jednu. Občas do školky jdeme vyvětrat a podívat se, jestli je vše v pořádku. Babička něco uklízí a my s bráchou prolézáme kuchyni, jídelnu, sklad koloběžek a hraček na ven. Prázdnou školku jsem nikdy předtím neviděl. Chvílemi mám pocit, že slyším hlasy dětí a jejich smích. Zní ze stěn tříd, z malých postýlek a řad prázdných věšáků s obrázky. Občas hrajeme na schovávanou, ale radši se moc nesnažím, nechci přiznat, že se tu bojím.
Stojím na startu, soustředím se jako všichni závodníci. Ten sjezd jsem jel už mockrát... Pohled mi padne na krtečka s rýčkem na předním blatníku. Pak na dědovu garáž, která je zvláštně nakloněná ze svahu jako kdyby se chtěla skutálet dolů ke studánce. Dnes to bude poslední sjezd, ale ten nejlepší. Teď! Vyrážím plnou rychlostí. Překážka, konec asfaltu, stružka na vodu - povedl se mi perfektní skok. V koloběžce trochu zahrkalo. Nájezd na beton, branka. Náklon do zatáčky trochu brzo, škrtnul jsem řídítkem o kovovou tyč branky, snad tam nebude nic vidět. Blížím se do cíle. Ještě poslední zatáčka a cílová rovinka. Za zatáčkou vidím na poslední chvíli strýce, strhnu řízení doleva a seskakuji z koloběžky, která naráží do planěk plotu terasy. Strýc sebou prudce trhne a chytá se rukou na hrudi, ale pak se směje a říká: "Ježišikriste, tys mi dal. Mám srdce až v krku." A smějí se i pohádkové samolepky.
Sedím na lavičce a prohlížím si svoji koloběžku. Takovou nikdo jiný nemá. Je oranžová s bílými blatníky a černým sedátkem. Jen mě trochu štvou ty samolepky motýla Emanuela, Makové panenky a dalších postav z pohádek. Měla tam být spíš čísla a reklama na marlbora nebo camel. Počkám, až se slepice přesunou k sobě ke kurníku a zavřu za nimi branku. Koloběžku mám půjčenou na prázdniny od babičky ze školky. Tam mají spoustu koloběžek, ale takovou jen jednu. Občas do školky jdeme vyvětrat a podívat se, jestli je vše v pořádku. Babička něco uklízí a my s bráchou prolézáme kuchyni, jídelnu, sklad koloběžek a hraček na ven. Prázdnou školku jsem nikdy předtím neviděl. Chvílemi mám pocit, že slyším hlasy dětí a jejich smích. Zní ze stěn tříd, z malých postýlek a řad prázdných věšáků s obrázky. Občas hrajeme na schovávanou, ale radši se moc nesnažím, nechci přiznat, že se tu bojím.
Stojím na startu, soustředím se jako všichni závodníci. Ten sjezd jsem jel už mockrát... Pohled mi padne na krtečka s rýčkem na předním blatníku. Pak na dědovu garáž, která je zvláštně nakloněná ze svahu jako kdyby se chtěla skutálet dolů ke studánce. Dnes to bude poslední sjezd, ale ten nejlepší. Teď! Vyrážím plnou rychlostí. Překážka, konec asfaltu, stružka na vodu - povedl se mi perfektní skok. V koloběžce trochu zahrkalo. Nájezd na beton, branka. Náklon do zatáčky trochu brzo, škrtnul jsem řídítkem o kovovou tyč branky, snad tam nebude nic vidět. Blížím se do cíle. Ještě poslední zatáčka a cílová rovinka. Za zatáčkou vidím na poslední chvíli strýce, strhnu řízení doleva a seskakuji z koloběžky, která naráží do planěk plotu terasy. Strýc sebou prudce trhne a chytá se rukou na hrudi, ale pak se směje a říká: "Ježišikriste, tys mi dal. Mám srdce až v krku." A smějí se i pohádkové samolepky.
Tipů: 2
» 14.11.26
» komentářů: 0
» čteno: 13(1)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bílý šeřík


