Popěvek z vraního hnízda 3

Na krakorci černá vrána
vrávorá když zazní rána.
Sakra, příště dám si bacha,
až z kanónu zazní řacha.

Zazní nová rána z děla,
v dýmu vrána odletěla,
k palubě se snáší peří,
lehce přistane jen stěží.

Jak tornádo už se vrací,
v takeláži rychlost ztrácí,
stěh zafungoval jako prak,
vránu vystřelil do oblak.

Ve vývrtce vrána kráká:
Paluba je příliš krátká
na přistání bez následků.
Bocman na ní křičí: Zmetku!

Chtěl zavrčet ještě cosi,
však točí se kolem osy,
nabrala mu vrána bůček,
to vám byl ale bodyček.

Teď nevraživě láteří,
přeražen vránou bez peří,
nenávratně ponížený,
protože si posral pleny.

Že je nahá, kráká vrána,
pro stydlivost je to rána,
do podpalubí se studem
propadla do sudu s rumem.