20 let

S každičkou odhozenou zátěží,
dostávám se stále výš.
Ztrácím dík tomu na čem záleží,
přece víš jak, to si piš.

R: Ale už jen přinejhorším 20 let,
20 let, zde budu zaclánět.

Lepší, než sebelepší z nejistot,
je jistota sebehorší.
Má pevný tvar, hmotnost i rosný bod,
přeroste do kůže hroší.

R: Ale už jen přinejhorším 20 let...

Ruce na prsou zkřížené,
a úzkým průzorem padá hlína.
Zametu střípky duše mé,
po slepení bude nerozbitná.

R: Ale už jen přinejhorším 20 let...