Spiklenci noci

Přijď a zlom mi srdce, nejlíp tuto noc,
konečně ať cítím, než málo spíš moc.
Touha bývá únik, se mnou utíkej,
zločin za bílého dne spolu podniknem.

R: Pojď se mnou zvolna zestárnout,
jak spiklenci lásky, zatočíme s tmou.

Semafory hasnou, město ztrácí dech
někdo hledá pravdu, my jen druhý břeh.
Důkazy ať sbírá, ten kdo jde po nás,
jediné co kradem, bývá vlastní čas.

R: Pojď se mnou zvolna zestárnout…

MR: Když se kolem tváří všechno bezvadně,
mám chuť udělat to, co ostatní ne.
Dva otisky prstů na zamlženým skle,
víc po nás nezbyde... a to stačí, ne?

R: Pojď se mnou zvolna zestárnout…