Spiklenci noci

Přijď a zlom mi srdce, nejlíp tuto noc,
konečně ať cítím, než málo spíš moc.
Touha bývá únik, se mnou utíkej,
zločin za bílého dne teď podniknem.

Semafory hasnou, město ztrácí dech
někdo hledá pravdu, my jen druhý břeh.
Důkazy ať sbírá, ten kdo jde po nás,
jediné co kradem, bývá vlastní čas.

R: Pojď se mnou zvolna zestárnout,
jak spiklenci lásky, zatočíme s tmou.

Když se kolem tváří všechno bezvadně,
mám chuť udělat to, co ostatní ne.
Dva otisky prstů na zamlženým skle,
víc po nás nezbyde... a to stačí, ne?

R: Pojď se mnou zvolna zestárnout…

MR: Ty a já – svítí nám tma,
ty a já – noc začíná.

R: Pojď se mnou zvolna zestárnout…