Ticho a kouř

Sedíš vedle mě a koukáš stranou,
tváříš se, že všechno máme za sebou.
Říkáš mi „příteli“, jak kdyby nic,
ale mezi náma zůstává jen klid.

A já se taky zamkl do svých vět,
schoval všechno, co jsem chtěl ti říct.
Dva lidi vedle sebe, každý sám,
oba čekáme, kdo prolomí ten mráz.

Nazýváš mě přítelem, ale mlčíš dál,
mezi náma zůstává jen chlad.
Ty chceš vědět, kdo doopravdy jsem,
ale já se schoval stejně jako sen.

A tak se míjíme den za dnem,
oba zavření ve vlastním světě jen.
Ty nic nesdílíš, já taky ne,
a pak se divíme, jak jsme si cizí.

Mlčíš dlouho, neřekneš nic víc,
čekáš odpovědi, ale nejsi blíž.
A pak se divíš, že mě neznáš už,
když kolem nás je jen ticho a kouř.

Pod všema větama je strach,
že už se dávno nepoznáme.
A místo pravdy mezi náma,
si jenom potichu uhýbáme.

Nazýváš mě přítelem, ale mlčíš dál,
mezi náma zůstává jen chlad.
Ty chceš vědět, kdo doopravdy jsem,
ale já se schoval stejně jako sen.

A tak se míjíme den za dnem,
oba zavření ve vlastním světě jen.
Ty nic nesdílíš, já taky ne,
a pak se divíme, jak jsme si cizí.