Oka mžik

konečně
zima zalezla do sluje
a bledě modré nebe
přivítalo červený balón
uprostřed jeho červeného srdce
žhne plamen
hřeje svou láskou
nekonečnou světlemodrou pláň
tam
vysoko nad hlavou
klidně pluje
vidí všechny barvy květin
vítají ho
mávají svou vůni
a snaží se udržet rovnováhu
i na těch nejtenčích nožičkách
vědí, že jednou taky poletí
je jaro