Digitální věk

Pavel s Radkou poobědvali a Pavel si spokojeně odříhl. Pak se protáhl a smyslně se zadíval na Radku.

„Bylo to fakt vynikající, miláčku! A teď si ještě zapícháme...“
„To už nestihneme, lásko! Za chvíli jdu na odpol směnu a šéfové opravdu nemají rádi, když někdo přijde pozdě. Zapícháme si na chatu!“

Pavel se na ni jen smutně koukl.

„Budu o přestávce v té naší píchací místnosti. Mezi pátou a šestou. Heslo je pořád stejný!“

Radka si pobrala věci, políbila Pavla a šla do práce.

„Pá, brouku!“
„Pá.“

Pavel byl rozmrzelý. Odpolední pich byl téměř samozřejmostí. Vzal telefon a zavolal kamarádovi Petrovi.

„Čau, Peťane, jak je?“
„No... Ujde to, co ty?“
„Ále, na pytel! Stará se mnou nechce píchat. Jako přímo...“
„Jó, to moje stará taky! Ta už si bez mrdchatu nedokáže představit život!“

Následovala krátká odmlka.

„A co s tím uděláme?“ přemítal Pavel. „Já bych se tak ožral, kámo!!!“
„No, to já taky!“ přitakal Petr.
„A do jaké zajdeme hospody? Nebo koupíme basu lahváčů a zakalíme u mě? Radka má odpol až do deseti večer.“
„No, to já už se ožírám jen v ožírací apce!“
„V ožírací apce?!“
„No... Ty ji ještě nemáš?“
„Nemám...“

Petr se na pár vteřin odmlčel.

„To si ji hned pořiď, je senzační! To je taková cool apka...“
„A jak se jmenuje?“
„Chlastometr. Teda, je jich hodně, ale tahle je nejlibovější!“
„A čím je tak libová?“
„No, tam si detailně nastavíš, co všechno jakože chlastáš,“ rozpovídal se Petr, „a pak, jakou chceš mít opici, jak moc tě má bolet hlava...“
„Aha, to je zajímavý,“ ponoukal ho Pavel k dalšímu vyprávění.
„Normálně, jeden kámoš si tam nedávno zadal, že potřebuje být tři dny v komatu. A byl v něm. To ne, že se probereš za den a je ti blbě, probereš se až za tři dny a je ti naprosto luxusně!“
„Ty vado!“ vykřikl překvapený Pavel.
„Jo, a to jsou i různý fetovací apky pro feťáky,“ rozváděl to Petr, „shopaholický apky pro baby, který ujíždějí na nakupování...“
„Fajn.“
„Hele, Pájo, stáhni si Chlastometra a ožer se v něm. Já už ho mám a nedám na něho dopustit. Jo, a přizvání kámoše ke stolu tam najdeš hravě, čau!“

Pavel ukončil hovor a smutně se podíval z okna. Tak si přál, aby spolu leželi pod stolem v nějaké putyce... Se skutečným promilem v krvi.

„Tak to je úplně v háji!“ posteskl si polohlasně sám pro sebe.

Pak vzal telefon a zkoušel zavolat ještě pár kamarádům. Jeden byl nedostupný, druhý to nebral, třetí měl obsazeno... Telefon odložil na stůl, šel do svého pokoje a začal se oblíkat. Půjde se do hospody ožrat sám. Podíval se do peněženky. Pětistovka a nějaké drobné, to by mělo stačit... Pro jistotu si vzal i kreditní kartu, bankomat je poblíž. Kdyby se náho trochu více rozšoupl.

Už byl skoro připravený, když se najednou zvedl silný vítr a přihnala se bouře. Otevřel dveře a hnedka byl mokrý. V tomto lijáku nikam nepůjde. Mohl by jet autem, ale to by zase nemohl pít. Nebo mohl a pak jet domů taxíkem. Zbytečně složitý a drahý! Šel k počítači a na netu se mrkl na aktuální vývoj počasí. Takhle intenzivně by mělo pršet několik dalších hodin. Do prdele!!! Nikam nejde.

Pavel už toho všeho měl až po krk. Sere na všecko. Spáchá sebevraždu!

Místo počasí dal v prohlížeči vyhledávač a zadal do něj „chci se zabít“. Mezi odkazy byl i film „Chci se zabít“, písnička „Já se chci zabít“ a album „Chci se vážně zabít“ od jedné rockové kapely.

Pavel zadal nové heslo „jak spáchat sebevraždu online“. Po chvíli surfování narazil na velmi zajímavý portál pro sebevrahy. Klikl na odkaz a chvíli po těch stránkách jen tak brouzdal... Byly velmi přehledné a „user friendly“.

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH PRO ZÁJEMCE O SEBEVRAŽDU!

- Pár slov o sebevraždě
- Nebojte se smrti
- Sebevražda od A do Z
- Závěť
- Právní záležitosti
- Dopis na rozloučenou

- Jak se chovat v záhrobí
- Slavní sebevrazi

- Naši partneři
- Další odkazy

Pavel v menu klikl na „Sebevražda od A d Z“ a dále na položku Reference.

Začetl se do prvního textu:

Byl jsem takový lůzr a otloukánek. Holky mě pro mou neprůbojnost nechtěly a jen ze mne měly srandu. Kamarády jsem v podstatě žádné neměl. Když už se se mnou někdo chtěl přátelit, byl to oportunismus. Každý jen využil, respektive zneužil mé schopnosti a mou dobrotu. V práci jsem dělal i za pár kolegů, bez nároku na jakoukoli extra odměnu. Když jsem se občas ozval, že to není fér, šéf mi škodolibě oznámil, že pokud se mi to nelíbí, mohu jít na hodinu někam jinam. Dobře věděl, že to neudělám. Všichni mě tam potřebovali, ale předstírali, že u nich jsem de facto zbytečný...

Všichni mi hrozně lezli na nervy. Rodiče a sourozenci pořád rýpali, že už bych se měl oženit a bydlet sám, ale na druhou stranu jim dělalo hrozně dobře, že s nimi bydlím a dělám jim otroka. Podobné jako v práci.

Tak jsem se rozhodl to zabalit. Napřed jsem měl strach a zábrany, ale na tomto serveru mě přesvědčili, abych do toho šel. Vše udělali a zařídili za mě. Jen jsem se registroval a vyplnil pár formulářů... Teď už jsem po smrti a mám od všech svatý pokoj. Hodně se mi ulevilo. Tuto službu mohu všem vřele doporučit. Opravdu zcela profesionální, spolehlivé a hlavně! Úplně zadarmo!!!

Jakub, 36 let, Třebíč

Pak Pavla zaujala další recenze:

Ahoj, lidi! Jsem ještě „ze staré školy“ a o sebevrazích jsem si nikdy nemyslel nic pěkného. Že jsou to pěkní srabové spod. Ale když jsem šel do důchodu a všichni mi naznačovali, že už jsem neproduktivní a jakýsi příživník, postupně jsem změnil názor... Korunu tomu nasadily mé děti tím, když mi oznámily, abych zapomněl na to, že se o mě budou starat. Pěkně mne strčí do domova pro seniory, i s mou ženou.

Tak jsme přistoupili k radikálnímu řešení. Na tomto portálu jsme se zabili už třikrát a bylo to vždy bezva! Prvotřídní servis a diskrétnost zaručena. A pokud stojíte o publicitu, stačí si trochu připlatit... Vážně úžasné stránky!!!

Mirek (69) a Jana (67), Rudná u Prahy

Pavel se registroval a pustil se do práce. Snad stihne umřít dřív, než ho Radka bude zvát na píchací chat. Bylo něco po třetí, má na to nějaké dvě hodiny...

Pak začal vyplňovat sebevražedné formuláře. První otázky byly, jak rychlá a bolestivá má být sebevražda. Zvolil rychlá a bezbolestná. Následovalo „Vyberte způsob sebevraždy“. Pavel si vybral „Předávkuji se léky“.

Potom kliknul na dopis na rozloučenou. Nabídlo mu to:

Dopis má být:

Formální a neosobní
Zdvořilý, ale chladný
Mírně emocionální
Srdceryvný
Totální doják

Pavel zvolil třetí možnost a potom klikl na „Vygenerovat dopis“. Pak jej trochu upravil a zvolil možnost, aby ho systém odeslal mailem na adresy vybraných blízkých osob deset minut po spáchání sebevraždy.

Pak následovalo:

Po smrti chcete být:

Pohřben klasicky do země
Spálený v krematoriu

Vybral si první možnost. Dále se ho to ptalo, jak moc mají pozůstalí truchlit.

Vůbec
Mírně
Středně
Hodně
Extrémně

Pavel se zamyslel. Asi středně. Nebyl jsem žádný svatoušek, ale na druhou stranu ani žádný lump...

Kliknul na Středně. Systém mu chtěl podstrčit placenou službu:

Za pouhých 200 Kč můžete mít Sebevraždu Premium s rozsáhlým policejním vyšetřováním a soudní pitvou. Nebo: Premium Plus za 390 Kč, která zahrnuje i články v tisku a reportáže v televizi. Jedna platba stačí i pro opakované sebevraždy a je přenosná i na jiné osoby! Neváhejte a předplaťte si Premium ihned!!!

Pavel tuhle nabídku odmítl, byl nadmíru spokojen i s bezplatným standardem. Mají to krásně vymakaný! Ty recenze nekecaly!!!

Pak rychle pořešil závěť, stejně toho na odkázání svým blízkým moc neměl... Potom ještě přijal členství v klubu sebevrahů a pomalu se chystal na rekapitulaci. Doladil pár detailů a pak vše potvrdil. Ještě v rychlosti prolítl reklamační řád a zaškrtl políčko, že ho četl a zcela mu rozuměl.

Nakonec klikl na políčko „Spáchat sebevraždu“. Na obrazovce se objevilo oznámení:

Páchám Vaši sebevraždu. Čekejte, prosím! Může trvat několik minut, v závislosti na mnoha okolnostech.

Pavel byl velmi nervózní. Venku stále běsnila bouřka. Co kdyby došlo k výpadku proudu? V počítači má sice baterii, ale například modem záložní zdroj nemá. No, nějak by se to vyřešilo...

Taky ho napadlo, že mohl jít ven a doufat, že ho zasáhne blesk. Ale i kdyby ho trefil, nemusí ho zabít. Četl o mnoha lidech, kteří zásah bleskem v pohodě přežili, kdosi i mnohokrát. Není to spolehlivé, přírodním živlům nelze bezpodmínečně věřit...

Na obrazovce se po chvíli objevila hláška:

GRATULUJEME! VAŠE SEBEVRAŽDA BYLA ÚSPĚŠNĚ SPÁCHÁNA. VÍTEJTE NA ONOM SVĚTĚ!!!

Pavel si oddychl. Jeho různé obavy se nenaplnily. Třeba, že ho někdo předčasně objeví a zachrání. To by vážně nerad...

Pavel náhle cítil ohromnou úlevu. Všechno to z něho spadlo! Teď je vlastně taková zombie. Jsem po smrti, to je perfektní!!!

Reakce Radky i Petra byla velmi rychlá.

Zpráva od Radky:

„To nevadí, že jsi mrtvý, drahý! Až přijdu domů, tak tě zase velmi rychle oživím...“

Zpráva Petra:

„Tak jo, ty mrtvolo... Zítra teda zachlastáme, vzal jsem si volno.“

Pavel se bránil, ale neúspěšně. Tahle Petrova zpráva už byla neprůstřelná:

„Hele, mně je úplně jedno, jestli jsi živý nebo mrtvý. Zítra se mnou půjdeš chlastat do knajpy a hotovo! Všechno ti zaplatím, zvu tě!“

No, tak jo, když mě zve... Ale to nemuselo být! Petr nevydělává ani zdaleka tolik, co já...

S Radkou to bylo horší. Chtěla s ním najednou souložit klasicky postaru v posteli. Marně se ji snažil přesvědčit, aby si místo něho našla na sex nějakého živého, sympatického, šikovného kluka. Nechtěla... Její problém!

Je to ale hrozně zvrácené! Rozdávat si to s mrtvolou!!! Vždyť to je nekrofilie! No, co se dá dělat...

Pavlovi bylo divné, že ani po několika dnech, ba po několika týdnech, vůbec nevychladnul a nerozkládá se. Možná je nemrtvý, něco jako upír. Pak si vzpomněl, že někteří svatí měli to privilegium, že po smrti zůstalo jejich tělo téměř nedotčeno. Dokonce byli ještě schopni uzdravovat jiné lidi. Prostě zázrak.

Tak buď je upír, nebo nějaká významná náboženská osobnost, která je i po smrti výjimečně trvanlivá. No, asi to druhé, protože nemá velké zuby a netouží nikoho rafnout a vysát...