Věř mi

Na sklonu dne stojím, slyším tvůj dech,
jak kdyby noc chtěla slyšet pravdu -
skrytou v našich pohledech
Tma se lepí na kůži jak prach po výbuchu,
a já nevím, jestli jsi maják v mlze -
nebo jen ozvěna po úderu.

Každá hvězda na nebi jen tiše připomíná,
že láska ve mně k tobě i přes strach pořád dýchá.

Tak mi věř, pořád jsme to my,
i když noc nese tmu a svět může skonat dál.
Věř mi víc, než dovolí tvé rány,
já půjdu blíž – jen když si to budeš přát.

Slova jsou ostrá, když se bojíme chtít,
a já se učím neuhnout,
i když mizíš jak světlo v husté tmě.
Tvůj hlas je kompas, co mě táhne zpět,
ale důvěra je most z popela - drží jen, když ho staví oba.

Každý krok je zkouška, jestli ještě bolí šrám,
a tvoje oči šeptají věci, které se bojíš pustit dál.

Tak mi věř, pořád jsme to my,
i když noc nese tmu a svět může skonat dál.
Věř mi víc, než dovolí tvé rány,
já půjdu blíž - jen když si to budeš přát.

A když se ztratíš, najdu tě v sobě,
i kdyby ticho syčelo, že to nedáme.
a já jsem připravený padat s tebou, ne proti tobě.
Důvěra není jistota, je to skok do neznáma,

Tak mi věř, pořád jsme to my,
i když noc nese tmu a svět může skonat dál.
Věř mi víc, než dovolí tvé rány,
já půjdu blíž - jen když si to budeš přát.