Smutek

Zamyšlení
» autor: Vaska49
Kovově žlutá chuť podzimu
zaniká v přízni rudé.
Je čas.
Ještě pohnem stínem,
chvíli se zasníme
než oči třeskuté
nahlédnou bdělosti příčinné.

Dřevitá příměs červeně
vytváří základ barev.
A přece,
získáme černou, černou jen
tak černou jako zem,
k níž zespodu oči hledí,
schované, schované, schované.

Beztvará příchuť bělosti
oblohy opačná strana.
Suneme dolů Sisyfa,
už nemůžem už ne,
soudem osudu souzeni,
ryjeme vzhůru k nebi
záhony nechané ladem.
Tipů: 2
» 23.04.26
» komentářů: 1
» čteno: 12(2)
» posláno: 0


» 23.04.2026 - 15:12
Oslovila

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vrány

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku