ČAS ZLOMU

Někdy skála puká
a řeka mění proud.
Je to boží ruka, co učí vítr dout.

Člověk a první básně sloka,
srdce pevné, prosté drsných pout.
Jindy propast v lukách
a ruce, ve kterých se učí verše plout.

Čas zlomu, den a noc.
Věř tomu, nic a moc.

Čas přízně i čas k zahynutí,
všeho dost, co k žití nutí.

Vestavím bránu, jako Slunce svítání.
Odemknu klíčkem, jak z lásky hledáním.
Vestavím bránu, jak Slunce k večeru,
odemknout říši laskání po šeru.
Vestavím bránu a čas nezlomíš.
Lehká stane se světa tíž.
Vestavím bránu, ne srdce naobtíž.