SMUTNÁ

SMUTNÁ

Smutná jsem, srdce žádá mír
a voda chladná hučí jako nocí výr.
Smutná jsem, srdce žádá klid,
jako vodu, co miluje lid.
Smutná však nebudu, až příjdeš blíže,
promluvit, pohladit, vyklopit díže.
Smutná však nebudu, až mlín semele zrna,
až díž nakyne a po říčce popluje vlna.

Smutek se nosí jak píseň věčná,
co konec mívá za slůvka vděčná.
Smutek se plaví, odpují slzy,
ze zrn chléb pečený nesmí být drzý.

Jak Smutná s Lužnicí, jak říčky svoje,
jsou slzy pro život ronící tvoje i moje.