Graf.-sat.-dig.

Je to pár pátků, kdy se na hoře Říp,
rozhodl zůstat od keltských předků lid.
Časem lovci zvolí místo zbraní orný pluh,
a dětský křik už brzy naplní vzduch.

Plní se sýpky a města vznikají,
s nimi cesty, šlechta, taky poddaní.
A s nástupem církve stavba špitálů i škol,
křižáctví, 30 let války, předtím mor.

Přichází zákon a s ním i právní stát,
z nevolníka občan má volební hlas.
Poté století páry vypustí lidský tvor,
a najednou stál - zde telegrafní sloup.

Vysílá zprávy, o tom kde jaký řád,
ujímá se vlády i kde jaký pad.
Pak o dalších válkách a dalším porobení,
absenci lásky, víry, člověčenství.

Potom nám zazpíval o vzedmutí vln,
i naganské misi, té byl každý pln.
Doba šla dál a jiné zdroje zpravují nás,
dříve než brzy umlkl jeho hlas.

Západ je Dálný - když Východ je Blízký…

Jak Alice za zrcadlem má každý svůj svět,
procesory výkon zvýší, není cesty zpět.
Rozvodovost vzrůstá a s ní odcizení,
rychle přibývá rodičů bez dětí.

Čím si máme být bližší, jsme si víc vzdálení,
když v epoše dotykové, doteků není.
A pokaždé, když se propast prohloubí hloub,
prsty v tom může - mít satelitní mód.

Viděl jsem dnes cestou z práce párek milenců,
kdy každý zvlášť okupoval na své straně stůl.
Oba svou oblast zájmů četli z dlaně své,
do očí vzájemně, oči neupřené.

Ráno vzbudil mě přímý, prudký slunce svit,
s ním přišla mi zpráva, o tom že jsi někde pryč.
A i když jsem vděčný za to propojení,
raději bych tě měl ve svém objetí.

Než mít pouze pár - tvých digitálních stop…