Mys dobrých nadějí

Jel jsem tři sta z místa,
jako optimista,
narazil tak na něčí pěst sevřenou.

Pravda někdy bolí,
když se řekne holí,
holí, prosím pěkně, nejlíp dřevěnou.

R: Mys dobrých nadějí,
zastávka na půl cesty.
Nachází se mezi,
infernem a nebesy

Rozhod jsem se švihnout,
se svou naivitou,
falešným nadějím tipec zatrhnout.

Řek jsem si: „Ty vole,
vypadni z té role,
pragmatický postoj třeba zaujmout.“

R: Mys dobrých nadějí...

Tak jsem sundal čile,
své růžové brýle,
a pohlédnul kruté pravdě do očí.

Asi na Bazoši,
svoji prodám duši,
svoji píchlou duši takto zhodnotím.

R: Mys dobrých nadějí,..