Lodičky a plachty bílé
O odplutí
» autor: M.A.Rek |
Plují si kam chtějí, jsou asi do větru,
lodičky malé, nad nimi bílé plachty,
v nich odplouváš k odvrácené straně světa,
na vlnách touhy houpeš se ladně, ach ty...
Houpají se tvé boky v moři rozkoše,
už dávno jsi zapomněla cestu domů,
loďky na boku leží, plachty jsou dole,
v té bouři chce se jen zvolat – u sta hromů!
Lodičky malé, nad nimi plachty bílé,
otlučené z dlouhých cest do zapomnění,
vracejí se zpět, klidný přístav hledají,
však v něm čas jinak plynul, domov již není.
~~~
https://www.rajce.idnes.cz/m-a-rek/album/obrazy/1680273962
lodičky malé, nad nimi bílé plachty,
v nich odplouváš k odvrácené straně světa,
na vlnách touhy houpeš se ladně, ach ty...
Houpají se tvé boky v moři rozkoše,
už dávno jsi zapomněla cestu domů,
loďky na boku leží, plachty jsou dole,
v té bouři chce se jen zvolat – u sta hromů!
Lodičky malé, nad nimi plachty bílé,
otlučené z dlouhých cest do zapomnění,
vracejí se zpět, klidný přístav hledají,
však v něm čas jinak plynul, domov již není.
~~~
https://www.rajce.idnes.cz/m-a-rek/album/obrazy/1680273962
Tipů: 14
» 23.06.25
» komentářů: 3
» čteno: 120(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.06.2025 - 12:07

Lilith: René Vulkán: Ó, díky Vám!
Zvolal: u hromu sto jednoho,
jedním bleskem
zasáhnout snadno ho.
Však blesk odražen je
od těla jeho nahého,
jež útěchou všech žen je.
Odražením zblblý blesk
zasmrděl ozónem
a ztratil všechen lesk,
a jen tupě přihlíží,
jak kde sjel on, blesk,
pot z těla vepři líží.
Jedna, druhá..., pátá strofa,
co jsem to jen chtěl?
Co napsal jsem je katastrofa!
Zvolal: u hromu sto jednoho,
jedním bleskem
zasáhnout snadno ho.
Však blesk odražen je
od těla jeho nahého,
jež útěchou všech žen je.
Odražením zblblý blesk
zasmrděl ozónem
a ztratil všechen lesk,
a jen tupě přihlíží,
jak kde sjel on, blesk,
pot z těla vepři líží.
Jedna, druhá..., pátá strofa,
co jsem to jen chtěl?
Co napsal jsem je katastrofa!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Předvolební piškvorky | Následující: Ke dnu


