Ke dnu

Svět kolem se mi hroutí, s ním i já klesám,
po dechu jen lapám a drtí mne ten tlak,
klesám s bolestí, že možná netonu sám,
Jak zvrátit to klesání? Snad jen Bůh ví jak.

Klesám, a kolem temno, nejčernější noc,
klesám v kolenou, v děsu, že nepřijde den,
klesám ke dnu, marné volání je o pomoc,
klesám, i na duchu, na samé dno všech den.

Klesám, z povznesení je jen ponížení,
jak klesám, tak šílený začínám se smát,
klesám na dno zapomnění, kde nic není,
až klesání změnilo se ve volný pád…

Klesat ke dnu ještě nemusí být hanba mužů,
jen najít své dno, od něhož odrazit se můžu…