Neodelnutí
O krásném slovíčkaření
» autor: M.A.Rek |
On s láskou:
Přilnul jsem k tobě.
Ona okouzleně:
To já přilnula k tobě.
On s úsměvem:
Přilnuli jsme k sobě.
Ona zamilovaně:
Už tak zůstaneme.
On přesvědčeně:
Ani to nemůže být jinak.
Ona zpytavě:
Proč myslíš, že nemůže?
On rozhodně:
Vím to, díval jsem se.
Ona zmateně:
Jak díval? Kam?
On zaujatě:
Přece do slovníku.
Ona překvapeně:
Do slovníku?
On sečtěle:
Ano, nenašel jsem ho.
Ona nechápavě:
Ale co?
On netrpělivě:
No, přece to slovíčko.
Ona stále nechápavě:
Ale jaké?
On šibalsky:
Přece opak přilnutí.
Ona nevěřícně:
Opak přilnutí?
On přesvědčivě:
Nic jako odelnutí ve slovníku nenajdeš.
Co jednou přilne, už tak zůstane.
Ona s nadějí:
Aha…
Přilnul jsem k tobě.
Ona okouzleně:
To já přilnula k tobě.
On s úsměvem:
Přilnuli jsme k sobě.
Ona zamilovaně:
Už tak zůstaneme.
On přesvědčeně:
Ani to nemůže být jinak.
Ona zpytavě:
Proč myslíš, že nemůže?
On rozhodně:
Vím to, díval jsem se.
Ona zmateně:
Jak díval? Kam?
On zaujatě:
Přece do slovníku.
Ona překvapeně:
Do slovníku?
On sečtěle:
Ano, nenašel jsem ho.
Ona nechápavě:
Ale co?
On netrpělivě:
No, přece to slovíčko.
Ona stále nechápavě:
Ale jaké?
On šibalsky:
Přece opak přilnutí.
Ona nevěřícně:
Opak přilnutí?
On přesvědčivě:
Nic jako odelnutí ve slovníku nenajdeš.
Co jednou přilne, už tak zůstane.
Ona s nadějí:
Aha…
Tipů: 12
» 15.05.25
» komentářů: 7
» čteno: 131(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.05.2025 - 09:34
Hihi, to je nápaditý... novotvary mám ráda;-)
Jako malinká jsem říkala: namizelo... a pořád jsem nemohla pochopit, že to slovo neexistuje, když něco zmizelo, tak to přece musí zas namizet ;-)) Používám to slovo (a více divnejch) pořád ;-)
Jako malinká jsem říkala: namizelo... a pořád jsem nemohla pochopit, že to slovo neexistuje, když něco zmizelo, tak to přece musí zas namizet ;-)) Používám to slovo (a více divnejch) pořád ;-)
» 16.05.2025 - 15:35
1
Lilith: Besinka: Dámy, děkuji.
Lil, taky rád vymýšlím novotvary (ty slovní), posledním takovým je zemldědek. Zde je i s receptem...
Zemlbába – kdo ji nezná? Kdo nikdy neokusil žemlovky? Jistě se najdou tací, kteří ji nemusí, ovšem známá je snad všem. Ale všimněte si… Ten název – není trochu, no, jak jen to říct, trochu feministický? Možná i gerontofeministický. No řekněte, když už, neznělo by lépe třeba zemldívča nebo zemlšťabajzna? I žemlžena zní dobře. Nebo i nečesky znějící bungirl, kontylány, Brötchenmädchen či puellapanis...
Leč mužská ješitnost mi našeptává, proč známou a celkem oblíbenou krmi ponechat jen babám, byť milým, krásným, jež k sežrání stále jsou? Proč pokrm neobohatit o nějaký ten pánský, mužský, dědkovský element? A tak nějak vznikl zemldědek!
No, dost bylo rádoby vtipného úvodu, je čas pustit se do samotného jazykového i kulinářského novotvaru. Nebojte se, s rakovinou to nemá nic společného.
Jak jsem se zmínil, vše se tvoří jako žemlovka, však žemle jsou jedinou surovinou (pardon, ještě vejce...) použitou při přípravě. Vše ostatní je nahrazeno oním „dědkovským elementem“. I ty žemle – mírně opečené – jsou namáčeny ne v mléce, ale v pivu a vývaru. Místo babských jablíček jsem použil osmahnutou směs z rajských jablíček, mletého masa, uzeného, slaniny, cibule, česneku a paprik. Vše kořeněno decentně tymiánem a grilovacím kořením.
Stejně jako u zemlbáby jsem následně do sádlem vymazaného pekáčku kladl vrstvu plátků žemle obohacené vitamínem B, na to vrstvu „jablečné směsi“, to vše zalité místo tvarohem s vajíčkem směsí zakysané smetany, vajíčka, trochy čili omáčky, trochy nastrouhaného sýra a lžičky Solamylu rozpuštěného ve vývaru. Vrstvu za vrstvou, dokud nedošel stavební materiál…
Pak už jen šup s dědkem do trouby. Před dopečením jsem ještě zemldědka posypal parmazánem.
Teplé i za studena – bylo to k sežrání!
Lil, taky rád vymýšlím novotvary (ty slovní), posledním takovým je zemldědek. Zde je i s receptem...
Zemlbába – kdo ji nezná? Kdo nikdy neokusil žemlovky? Jistě se najdou tací, kteří ji nemusí, ovšem známá je snad všem. Ale všimněte si… Ten název – není trochu, no, jak jen to říct, trochu feministický? Možná i gerontofeministický. No řekněte, když už, neznělo by lépe třeba zemldívča nebo zemlšťabajzna? I žemlžena zní dobře. Nebo i nečesky znějící bungirl, kontylány, Brötchenmädchen či puellapanis...
Leč mužská ješitnost mi našeptává, proč známou a celkem oblíbenou krmi ponechat jen babám, byť milým, krásným, jež k sežrání stále jsou? Proč pokrm neobohatit o nějaký ten pánský, mužský, dědkovský element? A tak nějak vznikl zemldědek!
No, dost bylo rádoby vtipného úvodu, je čas pustit se do samotného jazykového i kulinářského novotvaru. Nebojte se, s rakovinou to nemá nic společného.
Jak jsem se zmínil, vše se tvoří jako žemlovka, však žemle jsou jedinou surovinou (pardon, ještě vejce...) použitou při přípravě. Vše ostatní je nahrazeno oním „dědkovským elementem“. I ty žemle – mírně opečené – jsou namáčeny ne v mléce, ale v pivu a vývaru. Místo babských jablíček jsem použil osmahnutou směs z rajských jablíček, mletého masa, uzeného, slaniny, cibule, česneku a paprik. Vše kořeněno decentně tymiánem a grilovacím kořením.
Stejně jako u zemlbáby jsem následně do sádlem vymazaného pekáčku kladl vrstvu plátků žemle obohacené vitamínem B, na to vrstvu „jablečné směsi“, to vše zalité místo tvarohem s vajíčkem směsí zakysané smetany, vajíčka, trochy čili omáčky, trochy nastrouhaného sýra a lžičky Solamylu rozpuštěného ve vývaru. Vrstvu za vrstvou, dokud nedošel stavební materiál…
Pak už jen šup s dědkem do trouby. Před dopečením jsem ještě zemldědka posypal parmazánem.
Teplé i za studena – bylo to k sežrání!
» 16.05.2025 - 16:59
M.A.Rek: Tak to je teda bomba ;-))
I kalorická, hihi... Brötchenmädchen zní fakt dobře :-)
Díky za recept fakt k sežrání ;-))
I kalorická, hihi... Brötchenmädchen zní fakt dobře :-)
Díky za recept fakt k sežrání ;-))
» 16.05.2025 - 18:44
1
Lilith: ;o)
Bába svíjí se na upečené žemli,
plameny ji olizují, pec žhne žárem,
Jeníček s Mařenkou se usmívají
jak pohádka zde končí masakrem.
Prvními, kdo upekl zemlbábu
nechtěně se tak stali ony děti,
mé prvenství zemldědkovi patří,
to ovšem už obešlo se bez obětí…
Bába svíjí se na upečené žemli,
plameny ji olizují, pec žhne žárem,
Jeníček s Mařenkou se usmívají
jak pohádka zde končí masakrem.
Prvními, kdo upekl zemlbábu
nechtěně se tak stali ony děti,
mé prvenství zemldědkovi patří,
to ovšem už obešlo se bez obětí…
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Kupředu levá | Následující: Píčovina