Kupředu levá

Svět stále se řítí někam vpřed,
kupředu levá, kupředu levá,
jen občas kupředu i pravá,
a já čím dál častěji někde vzadu
pokulhávám a loudám se,
že nestíhám, často se mi stává.

Však jak ten Svět stále šlape
kupředu levá, kupředu levá,
a kupředu pravá jen občas,
tak trošku stáčí se zase zpět
a obloukem na záda mi funí,
není mi dáno jít vpředu, vem to ďas.

A tak opět a opět mne dohání
na cestách má vlastní minulost,
někdy až k šílenství, žádná úleva,
a ač snažím se rovně vpřed jít,
únavou se mi již nohy pletou
a já šlapu jen kupředu levá,
kupředu levá,
kupředu levá,
kupředu levá,
kupředu levá,
kupředu levá,
kupředu levá,
kupředu levá…

… jako celý ten náš Svět.