Nevim nic

Láska je úžasný pocit, i když bolí nejvíc, co jde!
Vzpomínky na člověka, se kterým jsi kdysi byl, jsou právě tou bolestí.
Miluješ ho nebo ji, nelze to vrátit zpátky.
Prý že nemá čas, má toho hodně, neboť ztratil city.
Existuje hodně důvodů, které se dají vyřešit –
ne tak, jak jsme to vyřešili my.
Mohli jsme si všechno říct a najít kompromis.
No tak co už, nic s tím neudělám.
Po dlouhé době už je to nic.
I kdybych chtěla, je to příliš pozdě.
Říká se, že radši pozdě než nikdy.
Ano, přesně tak.
Ale co když nevíš, jak to má ten člověk,
kterého miluješ víc než cokoliv na světě?

Netuším nic. A zase nic.
Kdybych mohla číst myšlenky,
třeba bych věděla, jak na tom jsme.
Co kdyby mě to ranilo?
Sice je to fuk,
i tak jsi mě rozbil nejvíc ze všech...

Milovat je krásný pocit,
a čekat bez absolutní představy,
jak to cítíš ty, mě ničí.
Smířila jsem se –
jen naděje v mém srdci čeká na tebe.
Miluju tě.
To je krásný pocit,
když zapomenu na to,
co jsi mi provedl –
jen omylem –
a ani si to neuvědomuješ dodnes...