Hrdost

Jsme tak hrdí, proto jsme se přestali bavit.
Nikdo nechce sklonit hlavu jako první – a ani ji neskloní.
A tak ti dva, kteří k sobě patří a hodí se k sobě víc než kdokoli jiný,
se nemohou potkat. I když mohou.

Jenže – kdo jsem, abych přišla první? říkám si.
A on si říká to samé.

Každou noc na sebe myslíme
a přejeme si být spolu, alespoň vteřinu.
Vidíme se – ale ta hrdost ničí i tu vteřinu.
Každý se otočí jiným směrem
a projde kolem, jakoby po tom netoužil celou noc.
Jakoby se vůbec neznali.

Láska je a zůstává – i když čas utíká.
Mají se navzájem v srdci.

Taková maličkost ničí celý vztah.
Stačí si jen říct, co k tomu druhému cítíme,
a všechno by se mohlo napravit.
Bohužel hlavu neskloní ani jeden.

A tak budou dál a dál doufat ve správnou chvíli
a čekat na sebe navzájem.

Jenže – čas plyne dál.
A může být brzy příliš pozdě.

Pak zůstane jen žal a lítost v jejich srdcích,
kvůli vlastní hlouposti.

Proto – pokud chcete,
zkuste to. Překonejte svou hrdost,
než vám vlak navždy ujede.