Povídka č. 3

I.
Pan Michael Šoustar byl vzdáleným přítelem naší rodiny. Alespoň to o sobě hrdě prohlašoval, ale faktem je, že jsme nikdo nevěděli, o koho přesně jde. Údajně se znal velice dobře s mladým Hynkem Kalivodou, nicméně ani tuto informaci jsem nebyl schopen ověřit z tištěné inzerce, ba dokonce ani věštěním ze slavné prejtové koule.
Zbývalo nám tak jediné – doufat, že příštipkář nezmění svoje rozhodnutí, a nehodlá u nás strávit poplicní prázdniny. Jeho chybná hlava byla takového činu jistě schopna, tudíž jsme všichni zalezlí a skrytí pod tlustými peřinami úděsem jektali zuby, a věřili ve zdravý rozum proroka Izaiáše.
Když celý stav trval již sedmým týdnem, vyhlédl jsem zpod gauče, a chystal jsem se dojít do trafiky pro mléko. Náhle jsme však zaznamenali nepostřehnutelný, asi půldecimetrový pohyb kliky u hlavních dveřích vedoucích na sklepní půdu. Všude byla naprostá, úplná tma, narušovaná jen stropními svícemi a silným stavebním reflektorem umístěným pod ledničkou. Přiskočil jsem k umyvadlu, karatistickým chvatem popadl ze skoby dekorativní sekačku pro alespoň nejnutnější osobní obranu, a pro výstrahu jsem udeřil karabáčem do podlahy. Zasáhl jsem přesně – ozval se kničivý výkřik způsobený pádným švihem kovadlinou do oblasti temenního bérce pěstouna. Musela to být nepředstavitelně ukrutná bolest, kdy se část vlasů úplně oddělila od kosti, a kořenář se nyní svíjel v deliriu u zadního traktu kanálu, přičemž si v poklidu ohříval polévku na přenosném samovaru. Potichoučku jsem se snažil proklouznout k turniketům, ale Holubec tento manévr samozřejmě zpozoroval, a ihned na mě zaútočil dutou holí z želvoviny. Jeho údery do oblasti holenní páteře byly velmi nepříjemné, až obtěžující, ale nechtěl jsem dát na sobě znát zklamání, a tak jsem se po celou dobu zákroku jenom příjemně usmíval.
Poté, co mi vytryskl z nosu čůrek sádla, bylo zřejmé, že takový úraz se neobejde bez okamžitého rentgenu zánártního epiglykea. Požádal jsem tedy vatovce o bezodkladný převoz do místního kolumbária, kde již měl dle předběžných informací čekat můj velice důvěrný přítel a extrémně schopný chiropraktik na penzi, který také ihned kapesním nožíkem vykonal potřebnou resekci. V zájmu co nejrychlejšího uzdravení mi však omylem vyškubl část levého oka, což jsem ale zjistil až zhruba po půl roce při výletu do síně šikmých zrcadel na Albertově.
Mnohem důležitější však bylo nechat vystěrkovat strop v místnosti pro nutrie. Tato se nacházela přímo naproti obývacímu pokoji, který si pro změnu zabralo mládě tetřeva kůzlečího. Z toho je jasné, že mnoho prostoru pro život v daném bytě nezbývalo, ale rádi jsme se uskrovnili, jen když nebudou netopýrci strádat. K večeři byla ten den pouze skýva melounu, namazaná sýrovém pestem z hluchavky dvoudomé. Tento recept mě naučil otčím nevlastního bratra, se kterým jsme často jezdívali pod stan na náměstí, a užili jsme si spoustu legrace, nejvíce pak vždy při výslechu na záchytce. Rozhodně bylo na co vzpomínat, a mám dojem, že Valibrk o tom dokonce sepsal a následně bohužel nevydal sbírku krátkých anekdotických podobenství ve formě leporela.
II.
V čukotském domě na rohu Pětadvacáté a Goebbelsovy se dosud svítilo. Bylo mi úplně jasné, že započala další z monokrychlických seancí, kdy vdova Štybarová prováděla zajímavé pokusy na násilně vybraných dobrovolnících. Levitační židle již byla prostrčena oknem, když vtom jsem spatřil, jak se na protější skále chystá ke skoku udušením člověk, kterého si sice neuvěřitelně vážím, ale zaboha si nemohu vybavit jeho číslo plavek ani rodné příjmení. Nicméně situace byla velice vážná, každou vteřinou mohlo dojít ke katastrofě, a cvok si navíc omylem zapletl ruce do botostroje, povalujícího se pod katafalkem. Snažil jsem se proto výstražným pokřikem huhňavým hlasem vzbudit dojem, že nastal polární den. Chvíli se zdálo, že moje snaha je úspěšná, vše se vrátilo do normálu, ale po chvíli prokuncuior náhle procitl, a pokračoval v kostění uloveného srnce.
Bylo jasné, že zde již asi nebudu nic platný. Toto pomyšlení mne vyburcovalo k takové aktivitě, že jsem na moment usnul. Na lavičku si zatím přisedl statný, zhruba 40-kilový mládenec, a začal si péci celozrnné maso v přineseném tlumoku. Během svého počínání však mektal tak příšerné a nehorázné lži, že jsem si ani nestihl vyměnit paruku. Jediným řešením bylo nenápadně sem přivolat regulovčíka, hlídkujícího před vysokou pecí na druhém konci města.
Mezitím dorazili na místo zástupci firmy „Karabec & Folwarczný“, kteří přísně nestranně zhodnotili subjektivní situaci, a rozhodli se pro vcelku výhodné řešení meliorací spodní části prepedestria. Bylo jistě možné celou věc komentovat, ale raději jsem jednoho z valšubů pro výstrahu ukamenoval strojkem na výrobu želatiny. Pak jsme se odebrali konečně do nálevny „U Capáka“, kde si děti poručily dvě odlivky okeny a jako zákusek holubí kostru na víně s pomerančovým fášem.
Po chvíli se objevil v předpokoji beznohý obecní poslíček se zásilkou čerstvých rybích vuřtů a delikatesních tlačenkových noků. Neměl jsem však v té chvíli na jeho oplzlá gesta náladu, tudíž jsem využil pracně nabytých dovedností z kurzu Práva útrpného. Za chvíli se již nebožák, odborným způsobem svěšen do kozelce, houpal ve spíži na regále.
III.
Osmého dne se schylovalo k rozhřešení. Uspořádal jsem proto malé pohoštění pro nezvané v obecním přístěnku u rybníka. Raut nebyl nijak bohatý, sestával se asi z 18 chodů, přičemž bylo možno vybírat až z 2 příchutí vývarů a 7 druhů špaldové mouky. Konferenciér právě uvedl další varietní číslo, jednalo se o unikátní představení nepálského kouzelníka s ozvučenými prasaty a pojídáním vzduchu. Byl jsem přesvědčen o tom, že sál je do posledního místa vyprodán, ale jakmile jsem nahlédl za oponu, povšiml jsem si, že doposud nikdo nedorazil. Což ale rozhodně nebylo možno považovat za neúspěch, ba naopak – příště bude potřeba tuto akci přesunout na úterý.
Bývaly dny, kdy mi velmi silně hrabalo. Dokonce až tak, že docházelo k absurdním situacím, kdy bezelstně vypointovaný kupecký popěvek vedl až k tomu, že mě spolubydlící záměrně uvěznil na toaletě, a mučil mne 2 půlvíkendy nesnesitelným hladem ve vířivce. Vysvobozením byl až příjezd tety Oujezdské z Velhartic, která následně v hrůze propadla vikýřem do výtahové šachty, a utonula. Výrobna kůží mezitím jela na plné obrátky, a dosáhla historicky rekordně nízké ztráty za fiskální pětiletku.
Teolog Serčinský kdysi při vystírání sleďů prohlásil převratnou, dosud neslýchanou postulátní větu, jejíž obsah mi je však dodnes záhadou. Protože jsem však neměl času nazbyt, kvapně jsem se rozloučil s matkou prefekta, a zamířil jsem do léčebny vačnatců postižených ztrátou hlasu. Zde jsem měl za úkol pokusit se za pomoci odborných zřízenců sestrojit funkční párkomet, který by byl následně v sanatoriu využíván k pohodlnějšímu krmení káňat a jedinců sametonoha hladkosrstého. Měl jsem dokonce již rozkresleny naprosto detailní plány celků, avšak trezor naneštěstí dopoledne vyhořel, tudíž z projektu sešlo.
Přesto mě dole u únikového vchodu zastavil potulný, uslzený žebrák (zřejmě byl chvíli předtím zasažen pepřovým sprejem od bufetářky, kterou napadl nevybíravými kopanci do předušní oblasti) s žádostí o sdělení výherních čísel 15. tahu Sazky z předminulého roku. Poté, co se dozvěděl, že mu jen těsně uniklo předposlední místo ve slosování, roztřískal nedouk v afektu opodál ležící olověnou vázu nedozírné ceny. Celé představení však již bylo dávno monitorováno dozorcem z nedaleké výkrmny, který za okamžik přispěchal na jednonápravovém kultivačním traktoru, a udělil oběšenci pořádkovou pokutu ve výši 8 džbánů sádla.
IV.
Toho předdopoledne jsme měli všichni náladu na bodu varu salmiaku. Nejprve hlasatelku oznámila, že dochází ke skokovému zdražení podkolenek v průměru o 6,2 ‰, nejvýše však v rozsahu horního kvantilu osmi inflačních bodů. Vzápětí se nejstarší synovec dočetl v odhozeném letáku, že nájmy komínů budou stagnovat, za což jsem jej ihned v neovladatelném vzteku potrestal bužírkovým hákem na koblihy. K dovršení všeho způsobila vichřice Damián katastrofální vývraty kotců s želvami v botanické zahradě „U moruší“. Aby toho nebylo málo, přinesla po chvíli správcová fakturu za septik, kdy dluh vystoupal již do výše hrozivých 12.000 pesos, což je v přepočtu necelých 930 lei – pokud však budeme uvažovat i dopady měnové reformy v Náhorním Karabachu a nepovedené privatizace Esty Děčín, lze se reálně pohybovat kdesi na úrovni 500.000 jenů. Chcápek dále naprosto nesmlouvavě uváděl, že navrhuje bezodkladnou osobní schůzku prostřednictvím telegramu, a to nejpozději do 8 pracovních týdnů od data odročení jednání. To se mi však příliš nehodilo, termín byl svolán příliš narychlo, a do toho jsem ještě neměl dořešenu krajně nepříjemnou záležitost, kdy jsem se nedopatřením zranil při žehlení krabice.
Semidur dále celkem vyděšeně popisoval, že se po altánu porůznu povaluje maso nejasného původu, snad lidské nebo dokonce slepičí. Ohledáním jsem však následně zjistil, že jde pouze o neškodnou náhražku vyrobenou ze sojového telecího mléka.
V.
Pan Petr Prdecký – absolutní přítel, člověk bez jediné vady, neuvěřitelný kamarád, mistr v krémování polobotek, bývalý utilitář Muzea nehtových lůžek v Doksech, podílový spoluvlastník unikátní sbírky hříbat osla obecného naložených ve formaldehydu. Zároveň kajícník, neštítící se jakéhokoliv vandalství, svého času i pregéř na zámku Bučina u Nelahozevsi, stoupenec sekty eklektiků při Mitrofanově vědecké radě v Čiměřicích, a nepřímý bývalý pravnuk slavného vynálezce stolní bible Jana z Asisi. Člověk pocházející ze slavné kalvinistické dynastie s kořeny sahajícími až kdesi do 18. století po Kristu, obdivovatel prekolumbovské éry, vynikající ceremoniář v Holubově divadle, autor série dvou ilustrací u veleoblíbené detektivky pro kojence „Patojídek a Luxenka“. Přitom nesmírně skromný a obětavý tak, že jednou dokonce téměř měl v úmyslu zachránit člověka, který se před ním utopil v kaluži před hodinářstvím. Vyučen dřevorubcem se zaměřením na pilotáž malých a středních letounů, následně ještě – sice neúspěšně – absolvoval nadstavbový minikurz pro zatrubňovače jímek na Večerní průmyslovce stavebně-chemické při lyceu v Košicích. Jeho životopis lze pojmout velice stručně, ale není k tomu pražádný důvod. Před maturitou pracoval jako obsluha kalolisu v JZD Nová Huť u Opavy, následně povolán do cisterciánského kláštera jako vedlejší účetní a zároveň aranžér výloh, když předtím záhy po absolutoriu základní školy ještě stihl projít půldenním školením hubení kůrovce ve skalách dolního toku Lužnice. Poté pracoval dalších 6 let jako specialista na opravy papundeklových ubrusů. Vzhledem ke spoustě jeho volného času je třeba říci, že jsme se téměř nevídali, a nevídáme dodnes.
V masně naproti se zřejmě cosi stalo, protože po výčepu pobíhal polonahý čalouník se snopem másla v dece, a šílenými gesty se snažil predikovat vývoj války na Tenerife. Bylo jistě potřeba někoho zavolat na pomoc, nikdo se k tomu však neměl, a já jsem zrovna demontoval kouřovod. Erychleb mezitím upadl na podlahu a dávil se vzteky.
Raději jsme se ihned sbalili a odjeli na další štaci – v kanalizaci prý uvízl sýrový Joe!