život po životě

Život po životě
gestapák

Pan učitel mě volá k tabuli, ale místo rákosky má v ruce můj sešit. Rychle vzpomínám, co jsem provedl.
Křičí na mě :"Ty chceš být inženýrem? " A následuje taková facka, že jsem letěl až do uličky mezi lavice. Za mnou letí můj sešit a řev: " Táta je havíř, budeš havířem !" Když jsem si chtěl sednout zpět do lavice, spustil další řev: "Ven! "
Tak skončila hodina češtiny, ve které náš nový pan učitel oznámkoval moji slohovou práci z češtiny na téma : čím chci být. A přímo na obličej, Je to fašista. Bije nás rákoskou přes dlaně, fackuje, tahá za vlasy.
Ukazovátkeml přes záda i přes hlavu Často musíme klečet nebo stát v koutě Ovládal celou školu i místní knihovnu. Určoval, jaké knihy si mohu půjčit.Nikdy mi nepůjčil ani jednu naučnou knihu o přírodě a technice.Byl jsem bit ze všech nejvíce. .Byli jsme stále pod kontrolou gestapa

To uź jsem byl ve čtvrté třídě obecné školy. Byl to určitý rozhodující rok, kam půjdeme dále. Každý z nás chtěl do měšťanky.Byla to honosná škola,kterou jsme dennně potkávali Přijat byl pouze jeden mazánek.Ostatní žáky dále nepustil.
O tom rozhodoval náš nový učite. Je to fašista. Bije nás rákoskou přes dlaněfackuje, a tahá za vlasy. Ukazovátkem bil přes záda i přes hlavu. Často musíme klečet nebo stát v koutě.
Nejhůř jsem by na tom já. Mstili si za to, že se jim nedařilo vyšetřování mého otce. Dvakrát ho zavřeli ale zase pustili Vrátil se zbožený, botyy zelene plísní a šaty se trhajy jako papír, Hledali dva tátové bratrry, tankistu, a letce,( kteří odešli za hranice. bojovat proti Hitlerovj
Stačilo sebemenčí podezření, že někdo bojuje proti říši, a...Pro byvatele protektorátu němci vydali zákon o velezradě a při sebemenší maličkosti vyvraždují celé rodiny. Kdyby něco zjistili, zavraždili by celou rodinu. Ten Damoklův meč nad námi visel na mnoha tenkých nitkách, a stačí, aby se přetrhla jenom jedna
… Možná to bylo štěstí, že ůřady první republiky napsali otci po návratu z Francie do lejster "auslander" (cizinec) a naše žádost o ČSR občanství z r. 1936 nebyla ještě vyřízena.
.Pak jsme be přetěhovali do Michalkovic na Uhrovec G. Na jedné strané řady domů byly usazovací nádrže uhelného mouru, na druhé, přes cestu, byla halda, a na ní ubikace gestapa. Koukali nám přímo do oken.
Do školy jsme prakticky přestali chodit Skoro denné byl letecý poplach. Jakmile zazněly sireny, všichni se zvedli z lavic, a utíkali ze školy Ve vchodu stál ředitel s roztaženými paženi, ale žáci ho smetli. Nakone to vzdal.
Skopčáci všechny kluky a holky naháněli do hitlerjugend. Abychom tam nemuseli, založili jsme klub turistů... Jako klubovnu jsme měli oputěnou trafiku, hajoti měli chatu v lesíku. Dost často jsme se s nimi prali,

Byla to tehdy mezi kluky taková mánie, Někteří si chtěli udělat tajnou podzemní klubovnu. Místo pro ni si vybírali ve vysokém železičním náspu A to bylo přííčinou vážné událostí.
Procházeli jsme jednou spolu s Vaškem a Láďou po úzkém pruhu země, mezi usazovací nádrží a náspem, když jsme zahlédli prkny zakryty vodorovný výkop do traťového náspu, jakési dveře. Tajná klubovna řekl Ládik. Odkryli jsme prkna a šli dovnitř. Bylo tam skoro tma a nějaké bedny se žutými kostkami. Mýdlo, řekl Láda a cpal "mýdlo" do kapes. Vyšli jsme ven, a,,,
HALT! HALT! ozvalo se shora z náspu, jakmile jsme vyšli ven z výkopu .Utíkali jsme. Za námi se ozvaly shora z náspu dva výstřely U potoka jsme se zastavili, a odlédlli - skopčáci nás pronáslledovali. Kluci už dále nemohli, rozdělili jsme se. Láda a.Vlastík přeskočili potok a zamřřili do sídliště mezi domy. Já jsem běžel dále.Přes Eldorádo, protektorátní hranici, až mezi rychnovské ryybníky. Měl jsem tehdy silné nohy a v těžkémterénu mě nemohli chytit. Pronásledovali mě dlouho. Přibývalo jich, a začal štěkat pes.
Při běhu malým lesíkem jsem uviděl soutok dvou malých potůčků, a tam houštinu a velká mraveniště. Plácl jsem sebou mezi ně, a mravence nahrabal na sebe.Ležel jsem tam dlouho, a mravenci štípali. Domů jsem vrátil celý oteklý pozdě v noci
Urputné stíháni svědčilo o něčem vážném, to jsme se dozvědělli později. Vlezli jsme do podkopu, který skopčáci připravovali k přerušení železniní tratě, a to mýdlo byl ekrazit, který jsme skopčákum nechtěně ukradli. Po osvobození tam by obrovský kráter. Vlastik z toho onemocněl, třesením a záškuby, říkalli tomu tanec svateho víta.
(Ta výbušnina, žlutá kostka, kozistencí podobná tuhémmu vosku, plamenem hořící zápalky tála, těžko se zapálila a hořela čadivým plamenem. Lépe hořela s knotem jako u voskové svíčky.)