Život se usmívá

Občas nevím co s tím
Překročit mrtvé, věnovat se zraněným
Nebo se vše děje jak má
A je zbytečné lomit rukama
Křičet a do všeho kopat nohama

Vše si pojmenujeme a zjednodušíme slovama
Někdy snad nechat si to moře pohrávat
S urvanýma z provazu člunama
Hlavně neokrádat čas tím, co už je za náma

Poutáme se okovy ze stříbra a ze zlata
Ze strachu umístěné mříže na okna
Střeží se jako oko v hlavě
Ta naše krásná svoboda
Kterou se jde spíš tak krokem do hovna

Člověk míní a je-li v plachtě díra
Tak se dá na ní pevná záplata
Však pokud nevane vítr, neopře se do ráhna
Mít tak život tvář, snad se i usmívá